Karel Malich & utopické projekty

16.10.2019 - 11.01.2020

Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno

Vernisáž: 16. 10. 2019 v 19.00

Kurátor: Denisa Kujelová

Utopické architektonické projekty Karla Malicha jsou výsledkem jeho dlouhodobé fascinace prostorovými představami a jejich možnostmi, které skýtaly pro potřeby lidstva budoucnosti. Jejich vize si autor od šedesátých let systematicky zaznamenával formou přípravných kreseb, studií a provizorních maket. Trojrozměrných realizací se však vzhledem k omezeným materiálovým možnostem i nedosažitelným technickým požadavkům dočkal pouze zlomek z nich.
Ideám utopického urbanismu budoucích států, měst, ale i dílčích projektů a staveb, předcházel u něj i dalších prezentovaných autorů: Milana Knížáka, Václava Ciglera, Alexe Mlynárčika a studia VAL, Júlia Kollera, Dalibora Chatrného, Stana Filka a Jozefa Jankoviče, nejen rozpor s koncepcí stávajících budov a měst, ale především radikální kritika nesvobodné společnosti a rovněž nově i nastolení ekologických témat. Také do té doby netušená progresivita kosmologického výzkumu napomáhala vizím futurologických světů s vysokým důrazem na jejich sociální a environmentální aspekt.



Matěj Smetana / S LESKEM V OČÍCH

-

Fait Gallery MEM
Ve Vaňkovce 2, Brno
21. 9. - 19. 11. 2016
Vernisáž: 21. 9. 2016 v 19:00
Kurátor: Jiří Ptáček
 
Režisér J. J. Abrams se nedlouho po premiéře filmu Star Trek: Do temnoty (2013) omluvil fanouškům za to, že nadměrně používal efekt napodobující optický jev zvaného „lens flare“. Zároveň oznámil, že ho z některých záběrů nechá odstranit. „Jenže řeknu vám, při práci na záběru byly chvíle, kdy jsem si pomyslel: „jé, to by bylo fakt skvělý… s lens flarem.“ Matěj Smetana stejný jev, nastávající při lomu světla v čočce objektivu, někdy považovaný za nedostatek, ale zároveň hojně doplňovaný do filmů a fotografií jako příznak „amatérského záznamu“, zafixoval do podoby fyzického objektu. Při zavěšení do volného prostoru nad zemí jako by simuloval situaci, kdy se tento jev nevyskytne na záznamu z kamery, ale v lidském oku.
 
Smetana samozřejmě nestojí o realizaci iluzivního klamu. Chtěl materializovat optickou zkušenost získávanou díky technice. Také u dalších prací vyšel ze stejného principu. Včelu fotografoval tak, aby světelné odlesky na čočce kamery vytvořily šestiúhelníkové tvary včelích pláství. Zeleninu nakrájel způsobem, aby zakrojení naznačovala pootáčení a řezy virtuálním objektem v programech ke 3D modelování. Odraz stromů na vodní hladině obrátil pomocí lupy, takže stromy již nejsou korunou dolů, pouze obrácené podél horizontální osy.
 
Optická zařízení a vizuální technika rozšiřují naši smyslovou zkušenost. Nestojí mimo naši fyziologickou realitu, nejsme „my a stroje“, ale jsou součástí naší nenápadné, ale již dávno započaté proměny v kyborgy. Nalézt hranici mezi organickým a syntetickým je čím dál obtížnější (a to nejen na úrovni smyslového vnímání). Coby vizuální umělec ale Smetana pátrá po obrazových metaforách tohoto vývoje. Záblesky stroboskopu dá nahrát člověkem. Stroji (podobně jako jindy loutce) tak předává lidské impulsy a uvažuje o tom, zda tato výměna bude mít vliv na jejich recepci.  

Jdi zpět