Výběr ze sbírky Fait Gallery I
23.10.2025 - 10.01.2026
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Koncepce výstavy: Ondřej Kotrč
První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.
Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.
Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.
Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.
V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.
Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.
Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.
Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.
Text: Ondřej Kotrč
Igor Hosnedl / Smaragdový sirup Sadu slibů
-
Fait Gallery MEM, Ve Vaňkovce 2, Brno
Vernisáž: 5. 6. 2019 v 19.00
Kurátor: Domenico de Chirico
„Mezi biologickými a psychickými formacemi v podstatě není rozdíl. Tak jako rostlina vytváří květ, vytváří psýché své symboly.“
C. G. Jung
Psychoanalýza a analytická psychologie
Sklon k tvárnosti naznačuje u slova „syrup“, původem ve staroarabském sharāb, posvátnost a tajemství, neboť v něm nacházíme mísení, „kouzelnou“ směsici využívanou žádoucím způsobem k dosažení blaženého stavu. Takový lektvar je s největší pravděpodobností smaragdově zelený, vzácný a posvátný, stejně tak jako svatý grál mající zelený, ale zároveň neproniknutelný třpyt jako absint. Jeho životadárný charakter funguje zároveň jako palivo, životadárná míza, která lidskému já předkládá nejznepokojivější otázky, nejradikálnější nelogické kódy, tedy energii, jež je základem bytí. Rostlina, která tak vznikne, není jen rostlinou — představuje semínko, z něhož vyrostou lesy: malby, na nichž se v celé své dialektice navracení projevuje na povrch vycházející odezva niterných rozměrů. Tyto odezvy nejsou tvořeny emotivní niterností; je z nich cítit rituál, jsou velmi blízko smyslu, ale zahalené v náznacích a vždy v trvalém napětí s mezihvězdnými fázemi, které se rýsují mezi vzdáleným listem a rukou, blízkým zvukem a sametem.
Podle Carla Gustava Junga jsou protikladem persony a já obyvatelé nevědomí neboli archetypy. Ty jsou definovány jako archaické pozůstatky psýché a jako takové jsou přítomny už od narození. Jsou spojeny s mýtickými tématy prvotního ducha, mají vlastní nezávislou energii a iniciativní ráz. Jsou charakterizovány kouzlem a emocí tak jedinečnými, že jsou přítomny v každé bytosti. Bytostné já na jedné straně je autoritou, která se zakládá na přírodních silách, představuje vnitřní řídící střed, zatímco já na straně druhé musí tuto celistvost přivést na světlo vědomí, aby mířila k neustálému dozrávání a růstu osobnosti. Bytostné já se mění v tvůrčí energii, pokud je já prosto jakékoli účelové myšlenky či kalkulace, a jeho přirozené pudy jsou zároveň nositeli energie i velmi vysokého potenciálu evokace. Tyto pudy neodpovídají našemu individuálnímu přání a vůli, poněvadž bytostné já vyžaduje poslušnost. V já neplatí žádné smlouvy. Bytostné já je ve službách zastupování toho, co je vlastní lidské bytosti jako takové neboli podstatě, kterou může představovat jen symbol. Symboly jsou svébytným jazykem, jsou to přirozené a spontánní formy, a proto se nedají vymyslet.
Funkcí takzvaných archetypů je tedy dát vzniknout bytostnému já a umožnit mu zatřást stromy v Sadu slibů, poranit je a získat tak metaforické symboly vítězství podobně jako pryskyřici ze stromu. Malba Igora Hosnedla, procházející přes kresbu a využívající archetypy jako automatickou kresbu, existuje ještě předtím, než se štětec namočí do barvy.
