Petr Kvíčala / Výzkumy ornamentu pokračují
26.03.2025 - 26.07.2025
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátor: Ondřej Chrobák
Vernisáž: 26. 3. 2025 v 19:00
Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.
Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.
Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.
Ondřej Chrobák
Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:
- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,
- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,
- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,
- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.
Minami Nishinaga / I’ll give brownie points to something like Čert 180 g, Loupák pes 60 g, or perhaps Bez omáčky
-
Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno
Vernisáž: 26. 2. 2020 v 19.00
Kurátorka: Tímea Vitázková
Tak, jako bychom kousek po kousku odkrajovali jednotlivé vrstvy dortu, objevujeme svět, abychom pochopili jeho uspořádání.
Přeji si, aby to byl svět obklopený okamžiky, kdy si uvědomujeme skutečnost, která nás mnohdy lehce zaskočí. Takovou, která otřese naším chápáním světa. Ale jenom trošku.
Tak, aby se úplně nezměnilo.
… jako když jsem zjistila, že kuskus je vlastně těstovina.
Minami Nishinaga
Čert 180 g je chléb, který můžete najít na Mikuláše v Tescu, Loupák pes 60 g v Albertu. Produkty se sice nacházejí v nabídce samoobslužných pokladen, avšak ve skutečnosti neexistuje šance si je reálně koupit. Bez omáčky je sice možnost, kterou je možné zvolit při objednávání hranolek ve stejných zařízeních fastfoodů, avšak tohle přání většinou nebude vyslyšeno. Někdy nám systém nabízí věci, které si však nemůžeme vybrat, a jindy si pro změnu vybereme věci, které nám však systém nesplní. Jde o navenek bezvýznamné a snadno přehlédnutelné objekty a situace. Zastavíme se nad nimi jen na chvíli a dál pokračujeme v procesu života, případně jim nevěnujeme pozornost vůbec.
Avšak Minami Nishinaga se svojí obsesí každodenností a citlivostí vůči detailům si těchto situací všímá, umí je ocenit a následně přetavit do své tvorby. Její podstatu tvoří zejména objekty a miniaturní sochy, častokrát však má i performativní nebo audiovizuální přesah. Jedním z ústředních témat, kterými se autorka zaobírá, je jazyk. Zpočátku vnímala umělkyně japonského původu češtinu jako hodně náročnou a nepřístupnou, s jazykem se jí podařilo sblížit až po seznámení se se zdrobnělinami. Právě tato osobitá slova, která v sobě nesou jakousi milost a jsou také znakem blízkosti mezi subjekty komunikace, byla pro autorku zdrojem fascinace. Minami Nishinaga se stala sběratelkou těchto výrazů, tvůrcem jakéhosi vlastního imaginárního slovníku, kdy k deminutivům svého rodného jazyka hledá a přiřazuje lokální ekvivalenty. Zdrobněliny jsou nositeli blízkosti ale zejména roztomilosti – a ta se vine celou autorčinou tvorbou, což nám dokazuje také na výstavě ve Fait Gallery.
I’ll give brownie points to something like Čert 180 g, Loupák pes 60 g, or perhaps Bez omáčky vizualizuje osobní příběhy osmi antropomorfních objektů z různých materiálů. Tato subtilní narativní díla zachytávají nepatrný šelest mezi objektem a subjekty, dialogy na první pohled nejsou úplně zřejmé, avšak díky autorčině senzitivnosti a imaginaci k nám promlouvají a čekají na empatii, ocenění a starostlivost. Je to patrné v personifikacích zoomorfních děl nebo předmětů, ke kterým je přistupováno s humánností a péčí. Další práce se vztahují k samotné autorce, jejímu „rituálu“ nebo situacím, které v sobě nesou intimitu a zrcadlí hledající podporu. Minami Nishinaga skrze tyto subtilní a poetické objekty nabádá k citlivosti, vnímavému porozumění a docenění nejen okolního světa, ale i nás samotných.
