Výběr ze sbírky Fait Gallery I
23.10.2025 - 10.01.2026
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Koncepce výstavy: Ondřej Kotrč
První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.
Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.
Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.
Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.
V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.
Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.
Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.
Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.
Text: Ondřej Kotrč
Katarína Hládeková / ROZDĚLAT OHEŇ
-
Fait Gallery PREVIEW, Dominikánské nám. 10, Brno
Vernisáž: 12. 11. 2013 v 18.00
Kurátor: Michal Pěchouček
Katarína Hládeková se ve své tvorbě soustřeďuje především na magii zobrazování, podmínky a mechaniku vidění, kterou ostře a zároveň intuitivně odhaluje srze fotografie, plastiky a instalace. Zabývá se vztahy mezi objektem a technickým obrazem.Tato autorka si vystačí jen s minimem prostředků. Pro její střídmé a přehledné vizuální atrakce je například typické s jakým důmyslem využívá plastické možnosti běžného bílého kladívkového papíru, ze kterého vytváří většinu modelů určených k přímé prezentaci nebo následné dokumentaci.
Pro Fait Gallery připravila Katarína Hládeková volný cyklus, v němž, jak napovídá název výstavy,panuje fenomén ohně. Nejedná se o objektivizovanou studii, ale spíše o nezakryté poetické snění o nebezpečně dvojakém, ale především tvořivém živlu. Hládeková respektuje oheň jako dynamickou a archetypální sílu. Její snění se s jistou nostalgií obrací také k zápasu, který se zdá být již dávno dobojovaný, tedy k samotné historii technického obrazu, k technikám filmu a úsvitu fotografického média. Proto v obrazech a objektech klade největší důraz na lokalizacisvětelného zdroje, vrženého stínu a jeho zrcadlení, také na samotnou mechaniku snímání, fotografickou montáž nebo projekci pohyblivých obrazů formou praxinoskopu. Odkazy k prekinematografickým technologiím se však nikdy nestávají něčím důležitějším, než je samotný zobrazený předmět. Do imaginární a pečlivě uzavřené laboratoře této umělkyněi tentokrát proniká vnější realita pouze zbytkově skrze malou a přesně otevřenou skulinu. Zobrazení podmiňuje změněná perspektiva a posunuté měřítko celku i detailu.Vše máme možnost vidětv jakémsi uzavřeném prostředí, kde nacházímestopy probíhajících procesů a otevřených forem.
Touto výstavou Hládeková trochu ustupuje od principů muzeálního nebo definitivníhorámovánía adjustace, na které jsme u ní jako diváci uvyklí.Nabízí nám více autentický pohled do svémomentální tvůrčí dílny, protože tentokrát koncipovala výstavu s mnohem větší spontánností a vztahy mezi jednotlivými objekty studijní povahy ponechala ve stadiu klíčení.I přes vědomou možnost jisté neuspořádanosti, zůstává její pohledpronikavý, odhalující a kompletní.Chaos je vyloučen. K chaotičnosti se totiž Hládeková dlouhodobě staví jako ke kvalitě poněkud extrémní povahy. Slovy básníka Paula Valéryho: „Každá odchylka je osudná, výtvor je zničen. Jestliže se oheň zmírní nebo se příliš rozhoří, přivodí svým rozmarem pohromou..."
