Výzkumy ornamentu pokračují

Petr Kvíčala



Petr Kvíčala / Výzkumy ornamentu pokračují

26.03.2025 - 26.07.2025

Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno

Kurátor: Ondřej Chrobák

Vernisáž: 26. 3. 2025 v 19:00

 

Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.

Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.

Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.

 

Ondřej Chrobák

 

 

Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:

 

- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,

- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,

- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,

- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.



Veronika Vlková / Tatínku_hrubý_a_ zmenšený_final_ok

-

Fait Gallery MEM, Ve Vaňkovce 2, Brno

Kurátorka: Marie Štindlová

Vernisáž: 19. 10. 2022, 19:00

 

Matka a syn putují pěšky z Brna do Vídně. Po cestě vaří, myjí se, dívají se, ukazují si věci. Občas je to složité, jejich ruce jsou z kamene. Kroky jsou verše, a pochod modlitba za zdravé vztahy. Bez ztráty humoru se snaží setřást vrstvy patriarchálního sedimentu usazeného na jejich pažích, srdcích, rodu i krajině.

Název výstavy tatinku_hruby_a_zmenseny_final_ok formátem a strukturou odkazuje k pojmenovávání dokumentů ukládaných v digitálním prostředí v množství variant (hruby/finalni, zmenseny/hd etc.). Ústředním elementem výstavy je tedy video. Tematizace media a jeho struktury (jejího rozrušování) se propisuje do způsobu, jakým s ním autorka zachází. Pracuje s rupturami a znejistěními, které používá k vytváření podobných průrev ve stereotypních představách o jednoznačnosti vymezení genderových rolí. Ohledává je něžně i s poťouchlým úsměvem. Zároveň se však s naprostou vážností rozhlíží po způsobech, jak patriarchát a mužství v současné době léčit.

Snímek zachycuje autorku s jejím dospívajícím synem při procházení krajinou spojenou s rodinným a historickým traumatem. Společným zažíváním krajiny a vykonáváním jistých činností se snaží ozdravit ji i sebe. Do obyčejných gest přežívání a péče kódují touhu po obnově a transformaci. Proces jim ztěžují kamenné struktury vrostlé do jejich těl. Znemožňují rychlé pohyby, jemnou motoriku i vzájemný dotek. Poutníčci doufají, že s ušlými kilometry za sebou nechají i minulost, která už jejich součástí být nemusí. Že se kameny na jejich rukou změní v jíl a vodu a oni z nich budou moci uhníst jiné tvary: měkké, poddajné, přesto pevné.

Vařením nejoblíbenějšího jídla matka a syn sytí okolní soutěsky. Květiny jsou průvodkyněmi, spolu se synem vyprávějí o hledání jeho role. Potok probublává a odplavuje vše nepotřebné.

 

Poděkování / Spolupráce: 

Kamera: Maria Lopatyuk, Matěj Nytra, Katarina Kadijević

Zvuk: Jonatan Pastirčák, Tomáš Dvořák, Kateřina Koutná

Kostýmy: Kristýna Nytrová

Architektura výstavy: Martin Nytra

Pochod Kanikuly: Lucie Králíková, Hana Kubešová

 

Jdi zpět