Výběr ze sbírky Fait Gallery I.
23.10.2025 - 10.01.2026
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Koncepce výstavy: Ondřej Kotrč
První ze dvou velkých přehledových výstav sbírky Fait Gallery si klade za cíl představit veřejnosti jádro umělecké kolekce, které tvoří především díla klasiků české moderny a domácích autorů působících ve 2. polovině 20. století se zaměřením na geometrickou abstrakci a jistou redukci zobrazení. Určitým konfrontačním akcentem výběr doplní autoři o několik generací mladší, u kterých lze pozorovat obdobné tendence.
Veronika Vlková / Tatínku_hrubý_a_ zmenšený_final_ok
-
Fait Gallery MEM, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátorka: Marie Štindlová
Vernisáž: 19. 10. 2022, 19:00
Matka a syn putují pěšky z Brna do Vídně. Po cestě vaří, myjí se, dívají se, ukazují si věci. Občas je to složité, jejich ruce jsou z kamene. Kroky jsou verše, a pochod modlitba za zdravé vztahy. Bez ztráty humoru se snaží setřást vrstvy patriarchálního sedimentu usazeného na jejich pažích, srdcích, rodu i krajině.
Název výstavy tatinku_hruby_a_zmenseny_final_ok formátem a strukturou odkazuje k pojmenovávání dokumentů ukládaných v digitálním prostředí v množství variant (hruby/finalni, zmenseny/hd etc.). Ústředním elementem výstavy je tedy video. Tematizace media a jeho struktury (jejího rozrušování) se propisuje do způsobu, jakým s ním autorka zachází. Pracuje s rupturami a znejistěními, které používá k vytváření podobných průrev ve stereotypních představách o jednoznačnosti vymezení genderových rolí. Ohledává je něžně i s poťouchlým úsměvem. Zároveň se však s naprostou vážností rozhlíží po způsobech, jak patriarchát a mužství v současné době léčit.
Snímek zachycuje autorku s jejím dospívajícím synem při procházení krajinou spojenou s rodinným a historickým traumatem. Společným zažíváním krajiny a vykonáváním jistých činností se snaží ozdravit ji i sebe. Do obyčejných gest přežívání a péče kódují touhu po obnově a transformaci. Proces jim ztěžují kamenné struktury vrostlé do jejich těl. Znemožňují rychlé pohyby, jemnou motoriku i vzájemný dotek. Poutníčci doufají, že s ušlými kilometry za sebou nechají i minulost, která už jejich součástí být nemusí. Že se kameny na jejich rukou změní v jíl a vodu a oni z nich budou moci uhníst jiné tvary: měkké, poddajné, přesto pevné.
Vařením nejoblíbenějšího jídla matka a syn sytí okolní soutěsky. Květiny jsou průvodkyněmi, spolu se synem vyprávějí o hledání jeho role. Potok probublává a odplavuje vše nepotřebné.
Poděkování / Spolupráce:
Kamera: Maria Lopatyuk, Matěj Nytra, Katarina Kadijević
Zvuk: Jonatan Pastirčák, Tomáš Dvořák, Kateřina Koutná
Kostýmy: Kristýna Nytrová
Architektura výstavy: Martin Nytra
Pochod Kanikuly: Lucie Králíková, Hana Kubešová
