Petr Kvíčala / Výzkumy ornamentu pokračují
26.03.2025 - 26.07.2025
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátor: Ondřej Chrobák
Vernisáž: 26. 3. 2025 v 19:00
Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.
Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.
Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.
Ondřej Chrobák
Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:
- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,
- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,
- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,
- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.
Jiří Staněk / Brightness
-
Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátor: Jiří Dušek
Architekt výstavy: Jakub Němec
Vernisáž: 19. 10. 2022, 19:00
Oko, jeho mozek, náš vesmír a vlnoplochy Jiřího Staňka
Zrak je divotvorný orgán a bezesporu nejdůležitější lidský smysl. Jeho prostřednictvím získáváme až osmdesát procent informací o světě kolem nás. Představuje úžasný výsledek evoluce, která jej za několik desítek milionů roků dotáhla téměř k dokonalosti. Jeho podivuhodná anatomie, komplikované zpracování zachyceného obrazu, součinnost očí s mozkem – o tom všem máme stále jenom velmi mlhavé představy.
Podivuhodnost našeho světa však sahá ještě dál… Proud viditelného světla, tj. takového, které dokáže lidské oko vnímat, se někdy chová jako staccato jednotlivých částic a jindy jako vlna. Nejen na úrovni nepostřehnutelného mikrosvěta, ale i v našich vlastních očích. Průchod světla rohovkou, čočkou i sklivcem definují zákony geometrické optiky. Přitom víme, že na podráždění světločivých buněk – čípků i tyčinek – stačí jen několik desítek jednotlivých fotonů.
Nevíme, proč se nám na základě citového vzplanutí zaplaví oči slzami. Nevíme, proč nás příroda vybavila bělmem, díky kterému se můžeme dorozumět beze slov. Nevíme, proč je citlivost našich očí – na rozdíl od mnoha jiných živých organismů – tak omezená. Nevíme, proč a jak lidský mozek dokáže tak dobře udělat pořádek v chaosu, který zaznamenávají naše oči. Vždyť vlastně nevidíme realitu, vnímaný svět není skutečný. Všechno je proud fotonů, který nějakým způsobem interpretuje náš mozek – vše existuje jen v naší představivosti.
Cestou vizualizace vln a částic se vydal i Jiří Staněk. Jeho rastry papírových instalací jsou vlastně makroskopickými vlnoplochami, které mění vzhled s úhlem pohledu žasnoucího diváka. Při bližším nazření navíc připomínají detailní pohledy na povrch našeho Slunce. Ten je strukturován granulací, tedy vrcholky vzestupných proudů o několik set stupňů teplejších než okolí, které přenášejí energii z vnitřních oblastí směrem k povrchu.
Díky tomu je viditelná část Slunce ohřátá na teplotu pět a půl tisíce stupňů Celsia. Díky tomu je na planetě Zemi již po čtyři miliardy roků možný život. Díky němu se z mozku našich pradávných předků vylouplo oko, které dokáže vnímat vlastní vesmír. Díky představivosti autora Jiřího Staňka a také návštěvníků existuje i výstava Brightness.
