Petr Kvíčala / Výzkumy ornamentu pokračují
26.03.2025 - 26.07.2025
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátor: Ondřej Chrobák
Vernisáž: 26. 3. 2025 v 19:00
Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.
Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.
Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.
Ondřej Chrobák
Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:
- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,
- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,
- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,
- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.
Mia Milgrom / Mining the Undersense
-
Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátorka: Pavla Sceranková
Vernisáž: 24. 5. 2023, 19:00
ELIPSA první znamení tlaku na kruh a obrana deformací.[1]
Železo vzniká v nitru hvězd jako poslední prvek, který lze tímto způsobem připravit. Jeho přítomnost v jádru hvězdy nakonec způsobí gravitační kolaps a výbuch supernovy. Tím se spolu s ostatními prvky rozptýlí do vesmírného prostoru. Je to to samé železo, které se pak stane součástí organokovové sloučeniny hemoglobinu, jež hraje klíčovou roli v transportu kyslíku z plic do tělesných tkání, a je proto nezbytná pro dýchání.[2] I přesto, že mezi výbuchem supernovy a nádechem je nesmírná vzdálenost, jsou částečně podmíněné stejným prvkem. Komplexní provázanost dějů kolem nás může způsobovat úzkost a úžas zároveň. Mia Milgrom ji reflektuje intuitivně a jakoby mimoděk skrze svoji vášeň pro materiál.
Výchozím momentem výstavy byl zájem o „jazyk napětí, které vzniká v narušených situacích“.[3] Mia o nich uvažuje pohledem geoložky, která má možnost nahlédnout do „systému, podpůrné struktury, která udržuje lokální rovnováhu, … mezi vrstvami organických nánosů se střádají lidské stopy a objekty, které se postupně rozkládají, stékají do hlubších vrstev a kontaminují půdu“.[4]
Výstavu tvoří minimalistické situace, které jsou prostorovou metaforou podpůrné struktury těsně před pádem, rovnováhy, již udržuje chybná součástka. I když jsou všechny převážně ze železa, to, co na sebe stahuje pozornost, jsou detaily spojů. Na první pohled jsou vložené dřevěné nebo keramické části nesmyslným oslabením konstrukce. Neudržitelnost systémů, ve kterých žijeme, je také to, o čem Mia přemýšlí. Celek však neoslabuje překvapivě materiál spojů, začne se rozpadat, až když ho chceme uspořádat, vysvětlit, kontrolovat. „Vytvářením nesmyslných momentů se možná naopak přibližujeme k narativům, které nabízí nelineární východiska.“[5]
Na vnímání potenciálu nelineárních východisek, která jsou příslibem úlevy, je potřeba ztišení a vnitřní klid. Točíme se v kruhu. Cítíme východisko z únavy, ale jsme příliš unaveni, abychom po něm natáhli ruku. Mia nám ji podává formou nerovnosti, která naruší předpokládanou trajektorii pohybu. Socha je věc, která jedná. Jednání iniciuje její fyzická přítomnost, samotná akce se děje jinde. Do výstavního prostoru mě vtahuje ocelový tvar zaseknutý mezi strop a podlahu. Konfrontuje mě s nevyslovenou otázkou. Jde o elipsu, která do mezery mezi stropem a podlahou přesně zapadla, nebo to je kruh zdeformovaný tlakem stropu? Otázku si uvědomím, ale odpověď je irelevantní. Myšlenky se rozptýlí prohlížením vložených segmentů. Zůstávám u nich.
Narušená dráha elipsy mě vyveze ke vzpomínce na spojení slov z knihy Pedagogiky utlačovaných: být více.[6] Stojí jako výzva k emancipaci, jako opozice k imperativu: jsi méně. Slova vytržená z Freirovy komplexní analýzy působí takto trochu rozpačitě. Ptám se, jak být více; jak chtít méně; jak chtít méně, abych mohla být více? Vracím se k vloženým segmentům. Myšlenky se mi u nich rozostří, jako by jejich přítomnost byla překážkou. Zvykám si na ten pocit a začínám si ho užívat. Vzpomenu si na Jane Bennett. V eseji Síla věcí píše: „Možná však po nás samotná myšlenka síly věcí a živoucí hmoty požaduje příliš moc: vědět více, než je vůbec možné vědět.“[7] V eseji, která pojednává krom jiného o podobnosti mezi Adornovou neidentitou a sílou věcí, mezi „konkrétním materialismem“ a vitálním materialismem, uvádí pod čarou interpretaci Adornova pojetí neidentity u Romana Colese. Roman Coles o Adornovi píše: „objekty nejsou koncepty postihovány bezezbytku, a život se tak vždy bude vymykat našemu poznání a kontrole. Negativní dialektika je ‚morálkou myšlení‘, která pečuje o velkorysost vůči druhému a vůči neidentitě v sobě samém.“[8]
Chtít méně, být více, najít cestu, jak zmírnit utrpení zapříčiněné snahou o ovládnutí všech věcí.
[1] PADRTA, Jiří. Pracovat v souladu s kosmem a živly. In: KUJELOVÁ, Denisa, ed. Karel Malich & utopické projekty / Karel Malich & Utopian Projects. Brno: Fait Gallery, 2021, s. 23. ISBN 978-80-908446-0-5.
[2] Železo. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2023-04-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezo#
[3] Mia Milgrom, koncept výstavy.
[4] Ibidem.
[5] Ibidem.
[6] FREIRE, Paulo. Pedagogika utlačovaných. Praha: Neklid, 2022. ISBN 978-80-908247-9-9.
[7] BENNET, Jane, Síla věcí, s. 122. In: JANOŠČÍK, Václav, LIKAVČAN, Lukáš a Jiří RŮŽIČKA, ed. Mysl v terénu: filosofický realismus v 21. století. Praha: Akademie výtvarných umění v Praze, Displey, 2017. ISBN 978-80-87108-72-7.
[8] BENNET, Jane, Síla věcí, s. 123. In: JANOŠČÍK, Václav, LIKAVČAN, Lukáš a Jiří RŮŽIČKA, ed. Mysl v terénu: filosofický realismus v 21. století. Praha: Akademie výtvarných umění v Praze, Displey, 2017. ISBN 978-80-87108-72-7.
