Výběr ze sbírky Fait Gallery I
23.10.2025 - 10.01.2026
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Koncepce výstavy: Ondřej Kotrč
První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.
Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.
Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.
Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.
V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.
Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.
Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.
Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.
Text: Ondřej Kotrč
Kamila Zemková / HLUCHÝ MÍSTA
-
Fait Gallery PREVIEW, Dominikánské nám. 10, Brno
Vernisáž: 2. 9. 2014 v 18.00
Kurátor: Martin Nytra
Tvorba Kamily Zemkové se zakládá na výrazné provázanosti osobnosti autora s jeho uměleckým projevem, charakteristickým svou tendencí k formální stylizaci deníkových záznamů. Její soustavné zaujetí situacemi a úkony každodenně zakoušené reality a nenápadnými vztahy nejbližšího okolí je zároveň hledáním oblasti, které dominuje nejednoznačnost a všednost. Tyto vlastnosti jsou neméně půvabné právě pro svou otevřenost a blízkost a umožňují tak umělci i divákovi široké pole přístupů a vztahování se k uměleckému dílu. Autorka si tímto vytváří podmínky práce postavené na osobním prožitku z pozorného naslouchání nenápadným impresím vnější krajiny a osvojení si této zkušenosti skrze uvědomování si teritoria svého subjektivního vnímání a vlastní imaginace. Zemková se straní pojmenovávání a směřování ke konkrétním snadno čitelným významům. Větší důraz klade na obrazotvornost mysli a emotivní rovinu percepce díla. Paradoxně jsou však její poslední práce relativně konkrétní, koncepčně ucelené a jejich realistické zpracování svádí ke zkratkovitému čtení. Bylo by však myslím chybou vnímat příznačnost modelů jako indikátor jejich definitivního stavu.
Důležitý fakt, že celý soubor obrazů zpracovává pohledy do interiéru nejbližšího prostředí, kde autorka bydlí a tvoří, je podstatnou skutečností, která v případě jejich vystavení v prostoru galerie vytváří další možnou rovinu interpretace a úvah o povaze jak prací samotných, tak i výstavy. Prostor galerie zbavený stop po předešlých výstavách, který vytváří vymezující rámec migrujícím uměleckým osobnostem, většinou přijímáme se samozřejmostí. Interiér galerie, který umělec dočasně zabydluje, je také prostorem, který umělci samotnému dočasně propůjčuje status exponátu odhaleného zraku veřejnosti. Interiér je zde nahlížen jako zóna intimity a domov jako prostředí duchovní a emocionální kvality. V případě Kamily Zemkové mohou být otázky směřované k povaze situace výstavy důležité. S ohledem na její vědomý dialog se světy vnitřní a vnější povahy a i její nezvykle osobní přístup pak můžeme danou situaci pojmout jako úvahu nad vztahem intimity, pod kterou spadá schopnost osobního prožitku a představivost, k její veřejné exponovanosti a sdíleným rysům, pro něž tento druh situace vyhledáváme.
