Výběr ze sbírky Fait Gallery II
25.02.2026 - 02.05.2026
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Koncepce výstavy: Ondřej Kotrč
Vernisáž: 25. 2. 2026 v 18:00
Druhá část přehledové prezentace sbírky Fait Gallery, která volně navazuje na předchozí výstavu, je v určitém ohledu jejím protikladem. Oproti předešlé části, jež primárně reprezentovala abstraktní umění druhé poloviny 20. století, především se zaměřením na geometrii a strukturu, českou modernu a její rezonance a patrné vlivy v současné české malbě, se pozornost výstavy přesouvá k umění, které více akcentuje zobrazení reálného světa.
V protikladu k autorům tvořícím v intencích geometrické abstrakce, kteří předkládají univerzálnější obsahy, se dostáváme k umění, jež čerpá inspiraci z reality, více či méně explicitně ji ztvárňuje, a zároveň staví do popředí zájem o lidskou figuru a její vyobrazení.
Právě zájem o lidské tělo či tělesnost, objevující se přímo nebo přeneseně skrze fragmenty či nástroje a situace, jež jsou s ní nedílně spjaté, tvoří určitý rámec výstavy. Ve výstavě se tudíž objevuje řada děl reflektujících například téma sportu, zároveň však v rámci zájmu o člověka vyvěrá i jistý existenciálně dekadentní rozměr či aspekt humoru.
Chronologicky se nezávazně přesouváme k dílům, která vznikla převážně po roce 2000, což se projevuje i v širším zastoupení média instalace, jejímž příkladem může být rozměrné dílo Hluboko v nepřátelském území umělecké skupiny Rafani, patřící k nejrozsáhlejším realizacím této skupiny. Instalace vyplňuje nepřehlédnutelnou část výstavy, a jak již bylo zmíněno, komentuje skrze vztah výtvarného umění a sportovní symboliky složitější psychologickou situaci. S ohledem na množství zastoupených autorů je ovšem nemožné věnovat pozornost všem jednotlivostem a ponecháme na divákovi, aby si našel své vlastní souvislosti či oblíbená díla.
Výstava má předem nastíněný selektivní rámec, neklade si ovšem ambice předkládat jednoznačnou zprávu o konkrétní problematice či tématu, což je vzhledem k její povaze pochopitelné. Snaží se však přiblížit výdobytky extenzivní sběratelské činnosti Fait Gallery a Igora Faita za posledních 15 let, představit řadu kvalitních děl českých i zahraničních umělců, nechat je vyznít v jejich individualitě, a zároveň představit okruh, v němž tyto individuality koexistují a navzájem se podporují v rámci kompaktního celku.
Zastoupené autorky / zastoupení autoři:
Vasil Artamonov & Alexej Klyuykov, Alžběta Bačíková, Ondřej Basjuk, Nina Beier, Marie Blabolilová, Josef Bolf, Radek Brousil, Jan Brož, Michel Comte, Milena Dopitová, Markéta Filipová, Jiří Franta & David Böhm, Jan Gemrot, Martin Gerboc, Michal Gogora, Damien Hirst, Katarína Hládeková & Ondřej Homola, Katarína Hládeková & Jiří Kovanda, Jakub Hošek, František Hudeček, Matyáš Chochola, Krištof Kintera, Eva Kmentová, Vendula Knopová, Vladimír Kokolia, Jiří Kolář, Eva Koťátková, Ondřej Kotrč, Alena Kotzmannová, Denisa Krausová, Nika Kupyrova, Alicja Kwade, Martin Lukáč, Kamila Maliňáková, Pavla Malinová, Pavel Matyska, Marek Meduna, Jan Merta, Svätopluk Mikyta, Kamila Musilová, Jan Nálevka & Václav Stratil, Pavla Naďová, Petr Nikl, Michal Pěchouček, Ivan Pinkava, Jan Poupě, Skupina Rafani, Tomáš Roubal, Lucia Sceranková, Pavla Sceranková, František Skála, Matěj Smetana, Václav Stratil, Tomáš Svoboda, Robert Šalanda, Adriena Šimotová, Jiří Topínka, Lubomír Typlt, unconductive trash, Kateřina Vincourová, Lenka Vítková
Výstava Výběr ze sbírky Fait Gallery II je prodejní a je poslední výstavou Fait Gallery ve stávajícím prostoru na adrese Ve Vaňkovce 2.
Tomáš Bárta / Přízrak v domě
-
Fait Gallery MEM, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátor: Jiří Ptáček
Vernisáž: 22. 5. 2024 v 19:00
Výstava Přízrak v domě je Bártovým návratem do prostoru Fait Gallery MEM po osmi letech. Uplynulý čas vyplnil prací na kresbách a malbách, jejíž DNA spřádá ze sekvencí modernistické malby, architektonických rysů a stavařsko-dílenské praxe. Také Bártovy nové malby vycházejí z architektury. Nicméně tentokrát jako by architektura plodila své vlastní duchy.
Plochy plátna Bártových nových obrazů jsou často pojednány jako pomyslné stěny, které stojí mezi dvěma prostory. Události, jež se v jeho malířských záměrech odehrávají, probíhají mezi těmito třemi elementy: dvěma prostory a příčkou mezi nimi. Takové obrazy nutně spouštějí „zpětný chod“ historií evropské malby až kamsi k úvahám o konstrukci obrazového prostoru Leona Battisty Albertiho, které vtělil do svého klíčového spisu De pictura (1435). Stejně tak ale o nich lze uvažovat ve vztahu k naší současnosti.
Namísto přehledné geometrické fikce renesančního obrazového prostoru, po níž následoval mohutný mrak variací na téma prostor a perspektiva, nám Tomáš Bárta nabízí víceznačné prostorové vztahy s řadou vnitřních paradoxů. A rovněž iluzi objektů, které tyto obrazy obývají a procházejí napříč jejich plány. Užitím motivů niky a okna, jinými slovy prohlubně či otvoru v ploše, rozehrává optickou hru s vizuálními principy „uvnitř“, „venku“, „skrz“, „před“, „nad“, „pod“, „přes sebe“, „vpředu“, „vzadu“, „mezi“ ap. Přestože ve svém ateliéru má jednu celou stěnu pokrytou stručnými skicami, které jsou základními nástiny budoucích obrazů, jejich namalování je v podstatě od počátku podřízeno dobrodružství bezprostředního konstruování. Vrstvy a prostorové plány obrazu vznikají postupně a „neplánovaně“. Tím spíše ve výsledku vytvářejí vztahový systém, jejich součástí jsou vizuální paradoxy v prostorové skladbě.
K Bártovým „paradoxním prostorům“ lze přistoupit jako ke hře s mimetickými aspekty malby. Nicméně dotýkají se i těch nejběžnějších zkušeností současného člověka. V minulosti Bártovy malby již mnohokrát připomněly tvarosloví high-tech architektury, jejíhož tvarosloví by nebylo možné dosáhnout bez masivního využití výpočetní techniky. Nebo také imerzivní prostředí některých počítačových her, jejichž prostřednictvím vstupujeme do světů různou měrou odlišných od těch, jež fyzicky obýváme. Poslední dobou tuto sféru obohacují rovněž syntetické obrazy z dílny umělých inteligencí. Jejich schopnosti se začínají jevit jako nekonečné. A to včetně nové množiny možných chyb, které učenlivé, ale mladičké stroje dělají. Ty obvykle považujeme za nedostatky, jež ješitnému lidstvu potvrzují, že stroje-programy ještě nedosáhly naší schopnosti dokonale napodobit realitu (byť za pomoci jiných strojů a nástrojů). Z jiného úhlu vzato však tyto nové světy – i se všemi jejich nedostatky – rozšiřují horizont kolektivní imaginace o potenciálních parametrech reality. V jistém smyslu přesouvají objevy, které už přes sto let činí výtvarní umělci, do sféry každodenního života. Zaměříme-li se výhradně na to, co současné technologie vnáší do našich představ o prostoru, pak se jedná právě o zmnožení a překrývání perspektiv a rozvolnění vazeb na naši smyslově-tělesnou zkušenost. A to včetně přízraků – okamžiků vidění, kdy vnímáme primárně nesourodost a rozpornost smyslové informace. Okamžiků, kdy vjem není v souladu s naší zkušeností, či s takzvaným „zdravým rozumem“ (sensus communis).
Obrazy Tomáše Bárty (nar. 1982) nejsou malbami „podle umělé inteligence“ nebo s její pomocí. Odrážejí však posuny ve vnímání skutečnosti, k níž nás vedou stále dominantnější technologie vizuální produkce.
