Výběr ze sbírky Fait Gallery I
23.10.2025 - 10.01.2026
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Koncepce výstavy: Ondřej Kotrč
První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.
Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.
Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.
Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.
V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.
Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.
Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.
Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.
Text: Ondřej Kotrč
Jaromír Novotný / Spatřeny ve svém přirozeném prostředí
-
Fait Gallery MEM, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátorky: Denisa Bytelová a Sráč Sam
Vernisáž: 23. 10. 2024 v 19:00
Klid a pohyb jsou stavy relativní. Mají vlastní význam. Nesrozumitelný, neviditelný pro diváka, a tím více se pokoušíme vztahovat k mystickému výkladu Jaromírova díla. I když je první okamžik lákavý a chceme jej následovat, rozvíjet úvahy o duchovní naléhavosti, pozdržme se a věnujme pozornost neobyčejné uspořádanosti, která nás nemá poučit, ani nám vnutit pocit řádu. Jaromír páchá na svých obrazech nenapravitelné škody. Poznává své území a s důkladnou znalostí konkrétní materie rozhoduje o jejím dalším bytí. Zůstává tentokrát v sepětí mezi zmíněnými veličinami. Mezi klidem a pohybem.
Z tohoto pohledu je vše fyzické svobodné. Otázkou, kterou však nevyhnutelně řešíme a která se vkrádá při pohledu na zafixované, stehy zachycené a někdy i zajizvené části obrazu, je, po jaký čas při pohledu na ukotvené a jehlou probodnuté plátno pozdržíme myšlenku na poranění a kolik soustředění věnuje naše automatická mysl opouštění zarytých cest. Neboť naše myšlení plyne, nečeká na svolení, čerpá ze sebezkušenosti.
Novotný tuto skutečnost pouze zaznamenává, ale nenechává se jí znepokojovat. Mírné dráždění nechává důkladně rozložit v čekání. Pokračuje na základě získaného uvědomění a vše probíhá s přesností, při soustředěné práci, nikoliv však jako úsilí s očekávaným výsledkem, spíše jako osvojení si vlastní tělesné a duchovní trajektorie. Dovoluje si být v sebeurčujícím omezeném prostoru. Tím se stává neoddělitelný od myšlení o současném umění. Jeho patření se neustavuje přijetím. Možná že jsou věci nezvratné a plynoucí, ale stále můžeme po určitý čas konkrétními ději pozastavit závislost časových forem. Naše závislost na hmotě, od které se odvracíme, stejně jako se k ní přimykáme, se nás snaží v případě obrazů Jaromíra Novotného vnést přes sebe samu k myšlení přesného. Přivést k pomalému čtení náchylnému k výkonu. Epická dramata musíte nechat utichnout, aby naše cyklická mysl mohla přijít ke stejnému ohromení z obrazu.
Jak málo žlutá může být ještě přijatelná? Kdy je modrá nit vnímána jako objekt a jaká je vzdálenost, kdy si nejsme jisti, zda se díváme skrz našepsovaný transparentní polyester do útrob obrazu? Procesy entropických změn na jedné straně, a oproti této neodvratnosti můžeme zažívat látku zpracovávanou a ovládanou tak, aby nám ukazovala pouze samu sebe. Strnulým zachycením nás vede k vnímání pohybu jako času. K řádu zosobněných změn vykonaných vzájemným vlivem našeho nejbližšího okolí. Vše, co se do určité doby neprojevilo jakoukoli významností, je v obraze tím, co se dostává do blízkosti největšího důrazu. Zevní moc obyčejného je zde vyjmuta a osazena do obrazu. Sled změn nám ukazuje, kde je minulost. Chceme být a jsme přitahováni k Jaromírovým obrazům právě pro neočekávaný rozpor věcí, rozpor, který přináší možnost vrátit se k výchozím úvahám o stereotypu a čase. Vybízí nás k přehodnocení rychlých soudů. Vědomou rozvahou a čekáním vykoná mnoho viditelné práce.
Je obecný předpoklad, že ve výstavě je možné větší řízení úvah, ale i samotné rozhodnutí mapovat je více hýřením myšlenek než úspornou střídmostí. Nic tentokrát není jednoduché, protože zvyklost očekávaných událostí bude potřeba opustit.
Sráč Sam
