REGISTRACE STANA FILKA

06.10.2021 - 08.01.2022

Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno

Kurátorská koncepce: Boris Ondreička

Architektura výstavy: studeny architekti

Vernisáž: 6. 10. 2021, 19:00

 

REGISTRACE STANA FILKA je prozatím bezesporu nejrozsáhlejší výstavou tohoto autora (nejen co se týče výstavní plochy, ale zejména počtu prací), která má ambici technicky třídit a seřazovat soustředěný výběr (registr) jeho prací. Chce tak konat, aby umožnila didaktický vstup do tezauru zásoby i gramatiky tohoto všestranného umělce, předestřít logiku jeho uvažování a výrazových prostředků, a rovněž poukázat na úžasnou variabilitu Filkova výkonu na přítomně uspořádaných variantách jeho jednotlivých prvků. 

I když REGISTRACE představuje každé jeho období a typické polohy, nenárokuje si na náležitosti kompletní retrospektivy. Filkovo dílo je stále enormně se rozprostírající a rozptýlené. Potřebuje dlouhodobější výzkum a konečnou souhrnnou analýzu, ke které bude tento projekt příspěvkem. REGISTRACE chce napomoci ke čtení a porozumění tohoto díla, a to umožněním přehledu průhledem i za pomocí architektury výstavy. Chce zpřístupnit i biografické a filozofické pozadí autorových idejí. REGISTRACE nevnímá Filka jako složitého, komplikovaného, ale jako složeného a komplexního.

 

Projekt finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR a Statutární město Brno.



Jiří Franta a Ondřej Homola / SLEPÝ MISTR A KULHAVÝ MNICH

-

Fait Gallery PREVIEW, Dominikánské nám. 10, Brno

Vernisáž: 12. 5. 2015 v 18.00

 
 
Co může spojovat uměleckou činnost Jiřího Franty a Ondřeje Homoly? Jak se spolu potkali slepý mistr a kulhavý mnich, aby se mohli podobně jako ve středověké poezii svářit o tom, který z nich je silnější a kterému se žije líp? Mezi prozaické spojnice může patřit společný zájem o médium kresby, které je u Homoly jednou z mnoha využívaných mediálních forem, u Franty pak výlučné konceptuální východisko. Pro oba je současně typická potřeba kolektivní práce, která skýtá zázemí sdílené činnosti a auru spojenectví. Společenství… a jsme u přístupu, který je pro tuto výstavu určující. Ve společnosti funguje jednoduchá identifikace typu silný–slabý, chytrý–hloupý, krásný–ošklivý atp., která spoléhá na působivost vyhraněných a protikladných rysů. Pro (oficiální) výklady umění jsou tyto přívlastky nepoužitelné, stavíme na co nejpřesnějších, exaktních nebo „vysoce citlivých“ formulacích, na poučenosti a kontextualitě. Přesto se (třeba jen v soukromí) ve vnímání i hodnocení umění v těchto relacích pohybujeme. Jiří Franta a Ondřej Homola tuto přímočarost, kterou čekáme spíš od sportovních komentářů než v rámci výtvarného projektu, staví do popředí jako odpověď na všechny kulantní tanečky, které známe z uměleckého provozu. Pozice slabosti a síly zde najdeme v tradičních atributech zbraní, sportovního náčiní i abstraktnějších polohách, které lze číst v materiálnosti kreseb i instalačních zásazích do architektury galerie. Radikalitu oné odpovědi ovšem mírní humorem a nadsázkou. Jako když praštíte pěstí do stolu a pak se tomu zasmějete. 
 
Text: Marika Kupková
 
 

Jdi zpět