06.05.2024
Fait Gallery MEM, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátor: Jiří Ptáček
Vernisáž: 22. 5. 2024 v 19:00
Události, které jsou přítomny v malířských kompozicích Tomáše Bárty, se odehrávají mezi dvěma prostory a příčkou mezi nimi. Tyto obrazy nutně spouštějí „zpětný chod“ historií evropské malby až kamsi k úvahám o konstrukci obrazového prostoru Leona Battisty Albertiho, které vtělil do svého klíčového spisu De pictura (1435). Namísto renesanční přehlednosti nám ale Bárta nabízí víceznačné prostorové vztahy a přízračnou iluzi objektů, které jeho obrazy obývají. Jako kdyby architektura plodila své vlastní duchy.
-
Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátor: Jiří Dušek
Architekt výstavy: Jakub Němec
Vernisáž: 19. 10. 2022, 19:00
Oko, jeho mozek, náš vesmír a vlnoplochy Jiřího Staňka
Zrak je divotvorný orgán a bezesporu nejdůležitější lidský smysl. Jeho prostřednictvím získáváme až osmdesát procent informací o světě kolem nás. Představuje úžasný výsledek evoluce, která jej za několik desítek milionů roků dotáhla téměř k dokonalosti. Jeho podivuhodná anatomie, komplikované zpracování zachyceného obrazu, součinnost očí s mozkem – o tom všem máme stále jenom velmi mlhavé představy.
Podivuhodnost našeho světa však sahá ještě dál… Proud viditelného světla, tj. takového, které dokáže lidské oko vnímat, se někdy chová jako staccato jednotlivých částic a jindy jako vlna. Nejen na úrovni nepostřehnutelného mikrosvěta, ale i v našich vlastních očích. Průchod světla rohovkou, čočkou i sklivcem definují zákony geometrické optiky. Přitom víme, že na podráždění světločivých buněk – čípků i tyčinek – stačí jen několik desítek jednotlivých fotonů.
Nevíme, proč se nám na základě citového vzplanutí zaplaví oči slzami. Nevíme, proč nás příroda vybavila bělmem, díky kterému se můžeme dorozumět beze slov. Nevíme, proč je citlivost našich očí – na rozdíl od mnoha jiných živých organismů – tak omezená. Nevíme, proč a jak lidský mozek dokáže tak dobře udělat pořádek v chaosu, který zaznamenávají naše oči. Vždyť vlastně nevidíme realitu, vnímaný svět není skutečný. Všechno je proud fotonů, který nějakým způsobem interpretuje náš mozek – vše existuje jen v naší představivosti.
Cestou vizualizace vln a částic se vydal i Jiří Staněk. Jeho rastry papírových instalací jsou vlastně makroskopickými vlnoplochami, které mění vzhled s úhlem pohledu žasnoucího diváka. Při bližším nazření navíc připomínají detailní pohledy na povrch našeho Slunce. Ten je strukturován granulací, tedy vrcholky vzestupných proudů o několik set stupňů teplejších než okolí, které přenášejí energii z vnitřních oblastí směrem k povrchu.
Díky tomu je viditelná část Slunce ohřátá na teplotu pět a půl tisíce stupňů Celsia. Díky tomu je na planetě Zemi již po čtyři miliardy roků možný život. Díky němu se z mozku našich pradávných předků vylouplo oko, které dokáže vnímat vlastní vesmír. Díky představivosti autora Jiřího Staňka a také návštěvníků existuje i výstava Brightness.