Výběr ze sbírky FAIT GALLERY

Události, které jsou přítomny v malířských kompozicích Tomáše Bárty, se odehrávají mezi dvěma prostory a příčkou mezi nimi. Tyto obrazy nutně spouštějí „zpětný chod“ historií evropské malby až kamsi k úvahám o konstrukci obrazového prostoru Leona Battisty Albertiho, které vtělil do svého klíčového spisu De pictura (1435). Namísto renesanční přehlednosti nám ale Bárta nabízí víceznačné prostorové vztahy a přízračnou iluzi objektů, které jeho obrazy obývají. Jako kdyby architektura plodila své vlastní duchy.

Výběr ze sbírky FAIT GALLERY

23.02.2012 - 17.05.2012

Fait Gallery, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 22. 2. 2012 v 19.00

Kurátorka: Denisa Kujelová

Sbírka Fait Gallery se širšímu publiku poprvé představí výběrem z děl předních představitelů československé předválečné a meziválečné avantgardy. Vybraná díla Antonína Procházky, Emila Filly, Františka Foltýna, Josefa Čapka a dalších jsou v rámci nástinu profilace sbírky a jejího propojení s kolekcí současného umění prezentovaném ve Fait Gallery Preview doplněna o grafické práce etablovaných autorů z druhé poloviny 20. století - Aleny Kučerové, Milana Grygara a Jana Kubíčka.

Výstavě dominují díla Antonína Procházky, která odráží autorovo několikaleté úsilí o ovládnutí všeobecné platnosti díla za pomoci geometrie a inspirací uměním starověkých kultur. Skrze tendence blízké neortodoxním kubistům Metzingera a Gleizese a Delaunayovu orfismu Procházka překročil kubismus postupnou redukcí tvaru a naprosto osobitou stylizací, plnou výrazně barevných, zakřivených tvarů a točitých volut. Jeho malba postupně nabírala na objemech a plasticitě, umocňované používání neobvyklých materií. V letech 1925-1926 Procházka dospěl k novoklasicismu ovlivněnému figurálním umění archaického Řecka, starého Říma, helénistického Egypta a Indie.
Převážně kubistická malířská díla doplňuje bronzový odlitek slavné plastiky Úzkost (1911) od Otto Gutfreunda. Plastika je obecně chápána jako první socha nejen českého, ale rovněž světového kubismu. Odezvy českého kuboexpresionismu jsou zřetelné i na plátně Františka Foltýna (Na stavbě, 1924), ve kterém vrcholil jeho bytostný zájem o figuru v příznačných ostře lomených tvarech a robustním výrazu. Důraz na sociální téma a na zjednodušené, věcné zobrazení kulminoval v roce vzniku obrazu, kdy se Foltýn stěhoval do Paříže a tam se pod silným vlivem okolí, mimo jiné i Františka Kupky, začínal věnovat výhradně abstraktnímu umění.
Pociťovaná potřeba reagovat na vzrůstající nebezpečí nacismu ve třicátých letech je zřejmá na díle Josefa Čapka. Námět války je v této době středem malířského zájmu také pro Emila Fillu. Protože Filla i Čapek byli zatčeni gestapem již první den války a uvězněni v koncentračním táboře, byla Fillova díla z let 1938–1939, vesměs z okruhu Bojů a zápasů a duelů Héraklových, vystavena poprvé v roce 1945 v pražském Mánesu. Bohatou sochařskou produkci Emila Filly zastupuje na výstavě Hlava ženy, která je záměrně konfrontována surrealistickou plastikou Dívka s děckem od Vincence Makovského z roku 1933.
Z kubismu původně vycházel také Milan Grygar, poválečný žák Emila Filly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V expozici je představen souborem akustických kreseb Antifon, které jsou svébytnou realizací vizuálního přepisu zvukových událostí. Fenoménu zvuku se Grygar věnuje od roku 1963. Grafička Alena Kučerová zase od roku 1963 užívá ve svých pracích perforování a od roku 1965 vystavuje vedle grafických listů rovněž použité matrice jako svébytná umělecká díla. V sedmdesátých letech vystřídala výjevy zcela běžných lidských situací žánrová témata a v jejích grafikách se objevil motiv zvířat. V letech osmdesátých figuraci zcela nahradila krajinářskými motivy. Jako krajinář naopak začínal Jan Kubíček, jenž přes ojedinělou formu lettrismu dospěl přísným rozborem řádu a bádáním v oblasti formy až ke zcela autonomní racionalistické geometrii.

Jdi zpět