Kateřina Vincourová:
ZAPOMENUTO V PAMĚTI
Vernisáž: 31 / 05 / 2012 v 19:00
ZAPOMENUTO V PAMĚTI
Vernisáž: 31 / 05 / 2012 v 19:00
MEM, Fait Gallery
Božetěchova 1, Brno
Božetěchova 1, Brno
Přítomnost jako chvění
Co lze očekávat od konfrontace s novým dílem umělkyně, která se na tak dlouhou dobu odmlčela? Je snad jeho záměrem nás svou nenucenou ojedinělostí, až prapodivností svléci donaha? Aspiruje snad na to, ukázat co se za celou tu dobu změnilo a co naopak všemu navzdory přetrvává, a sice osobní vlastnictví autorky samé, její etika ovlivněná filozofem Pierrem Audim a jeho cestou „jak porozumět životu“?
Ať už je to jak chce, tváří v tvář novým pracím Kateřiny Vincourové lze nepochybně vypozorovat zřetelný posun od tématu vnitřního napětí, až chaotického pnutí, které poukazuje na nevyzpytatelnost lidské tělesnosti a smysl neuchopitelné fyzické touhy, jež charakterizuje její dřívější tvorbu, k čistému rozvinutí se do prostoru redukovaného do skladby linií, které se v něm zároveň jakoby ztrácejí a současně jej určují. Jinými slovy, zatímco dříve pojednávalo dílo autorky o tom, co je uvězněno kdesi v nitru a touží vyjít na světlo, nyní jakoby elegantně a křehce popisovalo to, co vyšlo zvolna a svobodně na povrch. Kateřina Vincourová vtiskla dílu tvar pomíjivosti, jež je příznačná pro každou hmotnou věc i život každého jsoucna.
Nové práce autorky krom toho ukazují na její jedinečný výraz a rukopis i zjevnou znalost použitých materiálů (různých druhů látek, spodního prádla, nití a jiné galanterie). Díváme-li se na to, jak Kateřina Vincourová pracuje s materiály, nemůžeme přehlédnout ženský prvek v její tvorbě. Autorka jim dává nový význam a funkci různými způsoby jejich použití. Degraduje jejich obvyklou užitnou hodnotu a poetickým způsobem zvýrazňuje jejich vnitřní fyzikální vlastnosti (roztažnost hedvábné látky, zvláštní barvu obnaženého lidského těla i schopnost ramínka spojovat nízké s vysokým, vertikální s horizontálním atd.). Zcela nové a originální materiály vetknuté nenásilně do jejích konceptů zdaleka neukazují veškeré možnosti svého dalšího použití. V kombinaci s ojedinělým způsobem práce naopak dodávají dílu Kateřiny Vincourové jedinečnou čistotu a poetiku. Mezi tím, co se změnilo, mezi tím, co zůstává, mezi touto novou trpkou studií prostoru, která je v kontrastu s metaforickou jásavostí použitých materiálů, lze nicméně rozpoznat diskrétní, avšak vtíravé pojítko, které její práci sjednocuje – přítomnost jako chvění.
Didier Montagné
Ať už je to jak chce, tváří v tvář novým pracím Kateřiny Vincourové lze nepochybně vypozorovat zřetelný posun od tématu vnitřního napětí, až chaotického pnutí, které poukazuje na nevyzpytatelnost lidské tělesnosti a smysl neuchopitelné fyzické touhy, jež charakterizuje její dřívější tvorbu, k čistému rozvinutí se do prostoru redukovaného do skladby linií, které se v něm zároveň jakoby ztrácejí a současně jej určují. Jinými slovy, zatímco dříve pojednávalo dílo autorky o tom, co je uvězněno kdesi v nitru a touží vyjít na světlo, nyní jakoby elegantně a křehce popisovalo to, co vyšlo zvolna a svobodně na povrch. Kateřina Vincourová vtiskla dílu tvar pomíjivosti, jež je příznačná pro každou hmotnou věc i život každého jsoucna.
Nové práce autorky krom toho ukazují na její jedinečný výraz a rukopis i zjevnou znalost použitých materiálů (různých druhů látek, spodního prádla, nití a jiné galanterie). Díváme-li se na to, jak Kateřina Vincourová pracuje s materiály, nemůžeme přehlédnout ženský prvek v její tvorbě. Autorka jim dává nový význam a funkci různými způsoby jejich použití. Degraduje jejich obvyklou užitnou hodnotu a poetickým způsobem zvýrazňuje jejich vnitřní fyzikální vlastnosti (roztažnost hedvábné látky, zvláštní barvu obnaženého lidského těla i schopnost ramínka spojovat nízké s vysokým, vertikální s horizontálním atd.). Zcela nové a originální materiály vetknuté nenásilně do jejích konceptů zdaleka neukazují veškeré možnosti svého dalšího použití. V kombinaci s ojedinělým způsobem práce naopak dodávají dílu Kateřiny Vincourové jedinečnou čistotu a poetiku. Mezi tím, co se změnilo, mezi tím, co zůstává, mezi touto novou trpkou studií prostoru, která je v kontrastu s metaforickou jásavostí použitých materiálů, lze nicméně rozpoznat diskrétní, avšak vtíravé pojítko, které její práci sjednocuje – přítomnost jako chvění.
Didier Montagné
kurátor
