Josef Achrer / Backstories

Druhá část přehledové prezentace sbírky Fait Gallery, která volně navazuje na předchozí výstavu, je v určitém ohledu jejím protikladem. Oproti předešlé části, jež primárně reprezentovala abstraktní umění druhé poloviny 20. století, především se zaměřením na geometrii a strukturu, českou modernu a její rezonance a patrné vlivy v současné české malbě, se pozornost výstavy přesouvá k umění, které více akcentuje zobrazení reálného světa.

V protikladu k autorům tvořícím v intencích geometrické abstrakce, kteří předkládají univerzálnější obsahy, se dostáváme k umění, jež čerpá inspiraci z reality, více či méně explicitně ji ztvárňuje, a zároveň staví do popředí zájem o lidskou figuru a její vyobrazení.

Právě zájem o lidské tělo či tělesnost, objevující se přímo nebo přeneseně skrze fragmenty či nástroje a situace, jež jsou s ní nedílně spjaté, tvoří určitý rámec výstavy. Ve výstavě se tudíž objevuje řada děl reflektujících například téma sportu, zároveň však v rámci zájmu o člověka vyvěrá i jistý existenciálně dekadentní rozměr či aspekt humoru.

Chronologicky se nezávazně přesouváme k dílům, která vznikla převážně po roce 2000, což se projevuje i v širším zastoupení média instalace, jejímž příkladem může být rozměrné dílo Hluboko v nepřátelském území umělecké skupiny Rafani, patřící k nejrozsáhlejším realizacím této skupiny. Instalace vyplňuje nepřehlédnutelnou část výstavy, a jak již bylo zmíněno, komentuje skrze vztah výtvarného umění a sportovní symboliky složitější psychologickou situaci. S ohledem na množství zastoupených autorů je ovšem nemožné věnovat pozornost všem jednotlivostem a ponecháme na divákovi, aby si našel své vlastní souvislosti či oblíbená díla.

Výstava má předem nastíněný selektivní rámec, neklade si ovšem ambice předkládat jednoznačnou zprávu o konkrétní problematice či tématu, což je vzhledem k její povaze pochopitelné. Snaží se však přiblížit výdobytky extenzivní sběratelské činnosti Fait Gallery a Igora Faita za posledních 15 let, představit řadu kvalitních děl českých i zahraničních umělců, nechat je vyznít v jejich individualitě, a zároveň představit okruh, v němž tyto individuality koexistují a navzájem se podporují v rámci kompaktního celku.

Zastoupené autorky / zastoupení autoři:

Vasil Artamonov & Alexej Klyuykov, Alžběta Bačíková, Ondřej Basjuk, Nina Beier, Marie Blabolilová, Josef Bolf, Radek Brousil, Jan Brož, Michel Comte, Milena Dopitová, Markéta Filipová, Jiří Franta & David Böhm, Jan Gemrot, Martin Gerboc, Michal Gogora, Damien Hirst, Katarína Hládeková & Ondřej Homola, Katarína Hládeková & Jiří Kovanda, Jakub Hošek, František Hudeček, Matyáš Chochola, Krištof Kintera, Eva Kmentová, Vendula Knopová, Vladimír Kokolia, Jiří Kolář, Eva Koťátková, Ondřej Kotrč, Alena Kotzmannová, Denisa Krausová, Nika Kupyrova, Alicja Kwade, Martin Lukáč, Kamila Maliňáková, Pavla Malinová, Pavel Matyska, Marek Meduna, Jan Merta, Svätopluk Mikyta, Kamila Musilová, Jan Nálevka & Václav Stratil, Pavla Naďová, Petr Nikl, Michal Pěchouček, Ivan Pinkava, Jan Poupě, Skupina Rafani, Tomáš Roubal, Lucia Sceranková, Pavla Sceranková, František Skála, Matěj Smetana, Václav Stratil, Tomáš Svoboda, Robert Šalanda, Adriena Šimotová, Jiří Topínka, Lubomír Typlt, unconductive trash, Kateřina Vincourová, Lenka Vítková

Výstava Výběr ze sbírky Fait Gallery II je prodejní a je poslední výstavou Fait Gallery ve stávajícím prostoru na adrese Ve Vaňkovce 2.

03.12.2015 - 28.01.2016

Fait Gallery MEM, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 2. 12. 2015 v 19.00

Kurátor: Martin Nytra

Důležité období v Achrerově tvorbě představuje téma krajin, kdy se v jeho přístupu jasněji projevuje reflexe malby jako specifického média a obrazu samotného. Také v koncepční rovině u něj dochází k postupnému zpřesňování a redukci formálních prostředků. Zásadním tématem posledních několika let je tedy vztah geometrie a krajiny. Autor sám mluví o racionalizované krajině, tedy o té přeformátované v rámci našeho antropocentrického systému. V nedávné době se však do povahy jeho děl a do odborné i společenské debaty dostaly podněty, které nás nutí nahlížet na ně trochu odlišným způsobem. Jeho tvorba se tak propracovala k obecnější problematice zobrazení a s tím souvisejícími technologiemi a jedním z ústředních témat se stává i podobnost displeje našich osobních zařízení s klasickým závěsným obrazem. Tato konfrontace může a nemusí působit jako anachronismus. Achrer však na tomto srovnávání rozvádí téma obrazu v jeho širších souvislostech a tradičních problémů malířství se dotýká ve více bodech: práce s plány, pomyslnou hloubkou, horizontem poznatelného nebo iluzí prostoru jsou jen některé z nich, jež můžeme jmenovat ve vztahu ke klasickému řemeslu.

Do prostoru Fait Gallery MEM připravil Achrer výstavu, která i přes svou svůdně vyhlížející zjevnost v mnoha ohledech téma obrazu a malby jako takové překračuje. Zároveň ale znovu objevuje řadu vztahů a daností, které tradičně spoluutvářely status obrazu a jeho percepci. Do této potvrzovací smyčky však vstupují momenty, které nás mohou z této debaty vyvést k širší úvaze o fenoménech naší současnosti. V pracích vybraných pro výstavu Backstories tak můžeme nacházet jasné reminiscence na minimalismus, esencialistický přístup k malbě a konceptuální tendence, které nejsou mimo kontext některých dalších proudů a které jsme na poli malby mohli v posledních letech sledovat. Ať už je to aktualizovaný návrat k formalismu, který vykazuje příznaky naší vášně pro digitální prostředí, nebo je to oscilace mezi objektem a obrazem, jdou tyto tendence ruku v ruce s naším zájmem o nové technologie, jež jsou obestřeny jistým kouzlem a značnou mírou iracionality. Výstava Backstories je tak syntézou a těží právě ze své vrstevnatosti, ze které ale můžeme vytáhnout dva následující pohledy.

Obraz je také objekt, který demonstruje svou objemovost a ve své hmotné existenci expanduje do prostoru. Obrazy aspirují na to, stát se předměty osvobozenými od jejich obrazovosti, zbavit se závislosti na zdech, na architektuře a adaptovat se na nové podmínky. Zároveň se zde ale setkáváme s využitím prostředků s výrazným imaginativním potenciálem, který aktivně působí na diváka, a to velmi sugestivním expresivním způsobem.

Děj se odehrává nejen na povrchu nebo vně věcí, ale také za jejich hranicemi. Tuto skutečnost můžeme popsat jako horizont ve smyslu jeho možných významů, především jako rozhraní, za nímž se nachází teritorium, jehož celistvou podobu nejsme schopni pojmout nebo existenci samotnou nedokážeme empiricky doložit ani vyvrátit. Slovo Looming je anglický termín, který se v jeho širším významu užívá k popisu něčeho, co vyvolává pocit přibližujícího se nebo přicházejícího. Dalo by se říct, že taková existence je jen tušená. V případě Achrerových obrazů je však realita deroucí se zpoza rámů očividná a může se téměř zdát, že obraz sám brání jejímu vstupu.

Martin Nytra, kurátor

Jdi zpět