Jan Poupě / Množina pohledů

Druhá část přehledové prezentace sbírky Fait Gallery, která volně navazuje na předchozí výstavu, je v určitém ohledu jejím protikladem. Oproti předešlé části, jež primárně reprezentovala abstraktní umění druhé poloviny 20. století, především se zaměřením na geometrii a strukturu, českou modernu a její rezonance a patrné vlivy v současné české malbě, se pozornost výstavy přesouvá k umění, které více akcentuje zobrazení reálného světa.

V protikladu k autorům tvořícím v intencích geometrické abstrakce, kteří předkládají univerzálnější obsahy, se dostáváme k umění, jež čerpá inspiraci z reality, více či méně explicitně ji ztvárňuje, a zároveň staví do popředí zájem o lidskou figuru a její vyobrazení.

Právě zájem o lidské tělo či tělesnost, objevující se přímo nebo přeneseně skrze fragmenty či nástroje a situace, jež jsou s ní nedílně spjaté, tvoří určitý rámec výstavy. Ve výstavě se tudíž objevuje řada děl reflektujících například téma sportu, zároveň však v rámci zájmu o člověka vyvěrá i jistý existenciálně dekadentní rozměr či aspekt humoru.

Chronologicky se nezávazně přesouváme k dílům, která vznikla převážně po roce 2000, což se projevuje i v širším zastoupení média instalace, jejímž příkladem může být rozměrné dílo Hluboko v nepřátelském území umělecké skupiny Rafani, patřící k nejrozsáhlejším realizacím této skupiny. Instalace vyplňuje nepřehlédnutelnou část výstavy, a jak již bylo zmíněno, komentuje skrze vztah výtvarného umění a sportovní symboliky složitější psychologickou situaci. S ohledem na množství zastoupených autorů je ovšem nemožné věnovat pozornost všem jednotlivostem a ponecháme na divákovi, aby si našel své vlastní souvislosti či oblíbená díla.

Výstava má předem nastíněný selektivní rámec, neklade si ovšem ambice předkládat jednoznačnou zprávu o konkrétní problematice či tématu, což je vzhledem k její povaze pochopitelné. Snaží se však přiblížit výdobytky extenzivní sběratelské činnosti Fait Gallery a Igora Faita za posledních 15 let, představit řadu kvalitních děl českých i zahraničních umělců, nechat je vyznít v jejich individualitě, a zároveň představit okruh, v němž tyto individuality koexistují a navzájem se podporují v rámci kompaktního celku.

Zastoupené autorky / zastoupení autoři:

Vasil Artamonov & Alexej Klyuykov, Alžběta Bačíková, Ondřej Basjuk, Nina Beier, Marie Blabolilová, Josef Bolf, Radek Brousil, Jan Brož, Michel Comte, Milena Dopitová, Markéta Filipová, Jiří Franta & David Böhm, Jan Gemrot, Martin Gerboc, Michal Gogora, Damien Hirst, Katarína Hládeková & Ondřej Homola, Katarína Hládeková & Jiří Kovanda, Jakub Hošek, František Hudeček, Matyáš Chochola, Krištof Kintera, Eva Kmentová, Vendula Knopová, Vladimír Kokolia, Jiří Kolář, Eva Koťátková, Ondřej Kotrč, Alena Kotzmannová, Denisa Krausová, Nika Kupyrova, Alicja Kwade, Martin Lukáč, Kamila Maliňáková, Pavla Malinová, Pavel Matyska, Marek Meduna, Jan Merta, Svätopluk Mikyta, Kamila Musilová, Jan Nálevka & Václav Stratil, Pavla Naďová, Petr Nikl, Michal Pěchouček, Ivan Pinkava, Jan Poupě, Skupina Rafani, Tomáš Roubal, Lucia Sceranková, Pavla Sceranková, František Skála, Matěj Smetana, Václav Stratil, Tomáš Svoboda, Robert Šalanda, Adriena Šimotová, Jiří Topínka, Lubomír Typlt, unconductive trash, Kateřina Vincourová, Lenka Vítková

Výstava Výběr ze sbírky Fait Gallery II je prodejní a je poslední výstavou Fait Gallery ve stávajícím prostoru na adrese Ve Vaňkovce 2.

Jan Poupě / Množina pohledů

09.12.2015 - 21.01.2016

Fait Gallery PREVIEW, Dominikánské nám. 10, Brno

Vernisáž: 8. 12. 2015 v 18.00

Kurátor: Jozef Mrva

„Když nakreslíte diagram, půdorys domu, územní plán nějakého místa nebo topografickou mapu, tak nakreslíte ‚logický dvojdimenzionální obraz‘. ‚Logický obraz‘ se liší od přirozeného, realistického obrazu tím, že se zřídkakdy podobá své předloze. Je to dvojdimenzionální analogie, metafora – A je Z.“

Výše uvedený výrok Roberta Smithsona můžeme zahrnout do množiny pohledů, kterou lze interpretovat dílo Jana Poupěte. Jan Poupě vytváří imaginární architektonické návrhy, které buď vyvstávají z vakua, vznášejí se v nicotě monochromního pozadí, anebo reagují na virtuální zvlněný povrch pod nimi. Jeho rozměrná plátna si zahrávají s reprezentativností tohoto typu logického obrazu, ale neodkazují k žádnému konkrétnímu místu. Jsou to plány, které popírají svoji vlastní utilitárnost, vznikají samy pro sebe, jsou plány pro plány. Plán se stává médiem – ve své tautologii je dohnán, narýsován a radikálně dodržen až do samotného konce. Tyto návrhy pak Poupě neustále variuje, každý další obraz odkazuje k předchozímu ve snaze jej překonat. Ale výsledkem není lineární vývoj k nejlepšímu možnému výsledku, k apokalyptickému ideálu. Jeho tvůrčí proces není dílem inženýra pracujícího se zadáním, ale umělce, který jej deteritorializuje. Vytváří si množinu možností. S každým dalším obrazem se tato množina rozšiřuje o další a další přístupy, mutace a pohledy.

Samotnou množinu pohledů lze vnímat dvěma způsoby: Jednak jako všechny myslitelné polohy diváka při pohledu na obraz, při obcházení jeho záludně konstruovaných maleb, tedy fyzický akt pozorování spojený s pohybem našich těl v prostoru za účelem získání ideálního zorného pole. Tento divácký pohled Poupě rád využívá v obrazech, které perspektivně ubíhají mimo svoji vlastní plochu, což pozorovatele zneklidňuje a nutí ho podvědomě jít za tímto zmizelým bodem. Anebo může být množina pohledů metaforickým pohybem mysli po obrazu, klouzáním po jeho povrchu a pod ním, hledáním interpretačních klíčů a domýšlením překrytých částí. Je to pohyb představivosti, niterná touha převést Poupěho obrazy do Google Street View a vidět všechna zákoutí z úrovně pomyslného chodce. Obě tyto množiny můžou pokračovat do nekonečna a stávají se paralelní k sobě navzájem, v jejich spojování a kombinování se rodí divácké dobrodružství, které stojí za to zakusit.

Jozef Mrva, kurátor

Jdi zpět