Ewa & Jacek Doroszenko / Exercises of listening

Druhá část přehledové prezentace sbírky Fait Gallery, která volně navazuje na předchozí výstavu, je v určitém ohledu jejím protikladem. Oproti předešlé části, jež primárně reprezentovala abstraktní umění druhé poloviny 20. století, především se zaměřením na geometrii a strukturu, českou modernu a její rezonance a patrné vlivy v současné české malbě, se pozornost výstavy přesouvá k umění, které více akcentuje zobrazení reálného světa.

V protikladu k autorům tvořícím v intencích geometrické abstrakce, kteří předkládají univerzálnější obsahy, se dostáváme k umění, jež čerpá inspiraci z reality, více či méně explicitně ji ztvárňuje, a zároveň staví do popředí zájem o lidskou figuru a její vyobrazení.

Právě zájem o lidské tělo či tělesnost, objevující se přímo nebo přeneseně skrze fragmenty či nástroje a situace, jež jsou s ní nedílně spjaté, tvoří určitý rámec výstavy. Ve výstavě se tudíž objevuje řada děl reflektujících například téma sportu, zároveň však v rámci zájmu o člověka vyvěrá i jistý existenciálně dekadentní rozměr či aspekt humoru.

Chronologicky se nezávazně přesouváme k dílům, která vznikla převážně po roce 2000, což se projevuje i v širším zastoupení média instalace, jejímž příkladem může být rozměrné dílo Hluboko v nepřátelském území umělecké skupiny Rafani, patřící k nejrozsáhlejším realizacím této skupiny. Instalace vyplňuje nepřehlédnutelnou část výstavy, a jak již bylo zmíněno, komentuje skrze vztah výtvarného umění a sportovní symboliky složitější psychologickou situaci. S ohledem na množství zastoupených autorů je ovšem nemožné věnovat pozornost všem jednotlivostem a ponecháme na divákovi, aby si našel své vlastní souvislosti či oblíbená díla.

Výstava má předem nastíněný selektivní rámec, neklade si ovšem ambice předkládat jednoznačnou zprávu o konkrétní problematice či tématu, což je vzhledem k její povaze pochopitelné. Snaží se však přiblížit výdobytky extenzivní sběratelské činnosti Fait Gallery a Igora Faita za posledních 15 let, představit řadu kvalitních děl českých i zahraničních umělců, nechat je vyznít v jejich individualitě, a zároveň představit okruh, v němž tyto individuality koexistují a navzájem se podporují v rámci kompaktního celku.

Zastoupené autorky / zastoupení autoři:

Vasil Artamonov & Alexej Klyuykov, Alžběta Bačíková, Ondřej Basjuk, Nina Beier, Marie Blabolilová, Josef Bolf, Radek Brousil, Jan Brož, Michel Comte, Milena Dopitová, Markéta Filipová, Jiří Franta & David Böhm, Jan Gemrot, Martin Gerboc, Michal Gogora, Damien Hirst, Katarína Hládeková & Ondřej Homola, Katarína Hládeková & Jiří Kovanda, Jakub Hošek, František Hudeček, Matyáš Chochola, Krištof Kintera, Eva Kmentová, Vendula Knopová, Vladimír Kokolia, Jiří Kolář, Eva Koťátková, Ondřej Kotrč, Alena Kotzmannová, Denisa Krausová, Nika Kupyrova, Alicja Kwade, Martin Lukáč, Kamila Maliňáková, Pavla Malinová, Pavel Matyska, Marek Meduna, Jan Merta, Svätopluk Mikyta, Kamila Musilová, Jan Nálevka & Václav Stratil, Pavla Naďová, Petr Nikl, Michal Pěchouček, Ivan Pinkava, Jan Poupě, Skupina Rafani, Tomáš Roubal, Lucia Sceranková, Pavla Sceranková, František Skála, Matěj Smetana, Václav Stratil, Tomáš Svoboda, Robert Šalanda, Adriena Šimotová, Jiří Topínka, Lubomír Typlt, unconductive trash, Kateřina Vincourová, Lenka Vítková

Výstava Výběr ze sbírky Fait Gallery II je prodejní a je poslední výstavou Fait Gallery ve stávajícím prostoru na adrese Ve Vaňkovce 2.

Ewa & Jacek Doroszenko / Exercises of listening

23.03.2016 - 04.05.2016

Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno

Vernisáž: 23. 3. 2016 v 19.00

Zvuk je výsledkem procesu pohybujících se částic. Sluch je procesem tělesným, biologickým. Všichni nepřetržitě vnímáme zvuk, ale většina z něj kolem nás projde bez povšimnutí, protože mu doopravdy nenasloucháme. Naslouchání začíná teprve tehdy, jakmile si zvuk uvědomíme a zaměříme se na něj. V práci Ewy a Jacka Doroszenkových je se zvukem zacházeno jako s legitimním materiálem vizuálního umění.

„Exercises of listening“ je pokračováním společného projektu obou umělců. Výstava se skládá z videí, grafických tisků a zvukových instalací, ve kterých spolu sféry slyšeného a viděného komunikují a jejich vyprávění je založené na volných asociacích, jež nám nabízí naše paměť. Posluchači si uvědomí, že se více zajímají o věci než o zvuky, které neexistují jako viditelná hmota. Často připisují význam zvuku objektu, jenž ho způsobil. Spojíme-li dohromady hmotné i nehmotné objekty, vzniká určitý druh narativu a způsobu vyprávění příběhů. To je hlavní důvod, proč Ewa a Jacek Doroszenkovi typicky používají reprezentaci objektů k odhalení slyšitelné esence reality.

Obě videa – „The same horizon repeated at every moment of the walk“, vytvořené v rámci rezidenčního pobytu v Nadaci AAVC Hangar v Barceloně (2014) a „It's hard to find a polyphonic body“, vzniklé v rámci rezidenčního pobytu v Kunstnarhuset Messen v norském Ålviku (2015) – zobrazují krajiny, které se stávají určitým druhem notového zápisu. V těchto krátkých audiovizuálních kompozicích určuje vertikální aktivita pohybující se postavy výšku tónu každého z obrazových polí. Tyto základní elementy hudební kompozice Jacka Doroszenka určuje Ewa Doroszenko jakožto performerka. Jacek Doroszenko vytváří zároveň kombinaci zvuků, které byly zachyceny ve všeobjímajícím prostředí. Hlasité reproduktory, z nichž je instalace složená, přehrávají odlišné stopy a dohromady vytváří vysokofrekvenční zvukovou zeď plnou detailů.

Ewa Doroszenko se akustickým prostředím zabývá prostřednictvím vzdálenějších odkazů, pokouší se překládat vybrané zvukové události do vizuálního jazyka. Její grafické tisky ilustrují tok zvukového materiálu – jeho sbírání, archivování a reprodukování v kontextu digitální doby. Stejně jako zvukové nahrávky i grafické koláže Ewy Doroszenko sestávají z detailních vrstev, základem její práce je však spojitost s notovým zápisem moderní hudby. Ewa Doroszenko používá grafický jazyk k popisu charakteristik určité zvukové nahrávky – rytmus, puls a vývoj jsou elementy každé kompozice také na poli vizuálního vyjádření.

Jdi zpět