Ewa & Jacek Doroszenko / Exercises of listening

První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.

Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.

Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.

Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.

V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.

Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.

Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.

Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.

Text: Ondřej Kotrč

Ewa & Jacek Doroszenko / Exercises of listening

23.03.2016 - 04.05.2016

Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno

Vernisáž: 23. 3. 2016 v 19.00

Zvuk je výsledkem procesu pohybujících se částic. Sluch je procesem tělesným, biologickým. Všichni nepřetržitě vnímáme zvuk, ale většina z něj kolem nás projde bez povšimnutí, protože mu doopravdy nenasloucháme. Naslouchání začíná teprve tehdy, jakmile si zvuk uvědomíme a zaměříme se na něj. V práci Ewy a Jacka Doroszenkových je se zvukem zacházeno jako s legitimním materiálem vizuálního umění.

„Exercises of listening“ je pokračováním společného projektu obou umělců. Výstava se skládá z videí, grafických tisků a zvukových instalací, ve kterých spolu sféry slyšeného a viděného komunikují a jejich vyprávění je založené na volných asociacích, jež nám nabízí naše paměť. Posluchači si uvědomí, že se více zajímají o věci než o zvuky, které neexistují jako viditelná hmota. Často připisují význam zvuku objektu, jenž ho způsobil. Spojíme-li dohromady hmotné i nehmotné objekty, vzniká určitý druh narativu a způsobu vyprávění příběhů. To je hlavní důvod, proč Ewa a Jacek Doroszenkovi typicky používají reprezentaci objektů k odhalení slyšitelné esence reality.

Obě videa – „The same horizon repeated at every moment of the walk“, vytvořené v rámci rezidenčního pobytu v Nadaci AAVC Hangar v Barceloně (2014) a „It's hard to find a polyphonic body“, vzniklé v rámci rezidenčního pobytu v Kunstnarhuset Messen v norském Ålviku (2015) – zobrazují krajiny, které se stávají určitým druhem notového zápisu. V těchto krátkých audiovizuálních kompozicích určuje vertikální aktivita pohybující se postavy výšku tónu každého z obrazových polí. Tyto základní elementy hudební kompozice Jacka Doroszenka určuje Ewa Doroszenko jakožto performerka. Jacek Doroszenko vytváří zároveň kombinaci zvuků, které byly zachyceny ve všeobjímajícím prostředí. Hlasité reproduktory, z nichž je instalace složená, přehrávají odlišné stopy a dohromady vytváří vysokofrekvenční zvukovou zeď plnou detailů.

Ewa Doroszenko se akustickým prostředím zabývá prostřednictvím vzdálenějších odkazů, pokouší se překládat vybrané zvukové události do vizuálního jazyka. Její grafické tisky ilustrují tok zvukového materiálu – jeho sbírání, archivování a reprodukování v kontextu digitální doby. Stejně jako zvukové nahrávky i grafické koláže Ewy Doroszenko sestávají z detailních vrstev, základem její práce je však spojitost s notovým zápisem moderní hudby. Ewa Doroszenko používá grafický jazyk k popisu charakteristik určité zvukové nahrávky – rytmus, puls a vývoj jsou elementy každé kompozice také na poli vizuálního vyjádření.

Jdi zpět