Ondřej Kotrč / Too Late for Darkness

První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.

Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.

Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.

Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.

V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.

Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.

Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.

Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.

Text: Ondřej Kotrč

Ondřej Kotrč / Too Late for Darkness

11.05.2016 - 04.06.2016

Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno

Vernisáž: 11. 5. 2016 v 19.00

Kurátor: Adam Vrbka

Poprvé jsem si nepřímého komického aspektu tvorby Ondřeje Kotrče všiml při obhajobách bakalářských prací na FAVU. Ondřej do prostoru AM3 přemístil svou práci Nikdy na tebe nezapomenu. Jednalo se o ledové objekty různých duhových barev instalované do prostoru. Jak vedoucí pedagog, tak oponent práci nikdy před tím neviděli a museli tedy psát posudky naslepo. Tato instalace se navíc stala pro všechny nebezpečnou ve chvíli, kdy sochy začaly tát a padat. Jedna dokonce málem zasáhla kotník Ondřejova vedoucího práce Milana Housera.

Pro výstavu Anamorfóza, kterou jsme s Ondřejem připravili pro prostor galerie Horní konírna, také jeden ledový objekt vyrobil. Tento velký kus ledu vytvořil na podlaze obrovskou barevnou mapu, která už z podlahy galerie nešla nikdy pořádně vyčistit. Tak se fragment Ondřejova díla stal součástí i dalších instalací po následující dvě sezóny.

Ondřej sám říká, že se ve své tvorbě snaží neopakovat a že je pro něj důležité, aby jeho práce byla zábavná. Myslím, že to je správný přístup. Pro Fait Gallery PREVIEW vytvořil obrazy, které v jeho tvorbě představují nový celek. Propojuje zde tři různé ingredience, ze kterých vytváří jednotlivá díla. Jsou to uhel, který lidstvo zná stejně dlouho jako oheň. Papír, který byl objeven v Číně před pěti tisíci lety. A neonové světlo, známé od roku 1910 a nejvíce rozšířené od 20. do 50. let 20. století. Propojení těchto tří komponent umožňuje v rámci Ondřejovy práce odhalit novou úroveň komunikace prostupující z povrchu do hloubky. Připojením neonového světla do zásuvky se Ondřejovo dílo stává zcela závislé na elektřině. Nepřehlédnutelný odkaz na Dana Flavina je pro Ondřeje zároveň určitou kritikou komerčnosti současné společnosti.

Zatímco v dřívějších cyklech děl pracoval Ondřej Kotrč se světlem pasivně a pokud například nesvítilo slunce, neměl divák z vystaveného objektu stejný zážitek, použití elektrické energie můžeme v jeho tvorbě chápat jako určitý předěl. Zároveň tím Ondřej demonstruje svou snahu neopakovat se a neustále přicházet s něčím, co jeho práci opět pozmění a posune dál.

Ondřej Kotrč je autor, jehož tvorbu rád sleduji a vždy s ním s chutí spolupracuji. Jeho přístup k současné minimalistické tvorbě je svěží a ona snaha neopakovat se diváka nutí přemýšlet nad tím, co zase Ondřej „provede“ příště.

T: Adam Vrbka

Jdi zpět