Ondřej Kotrč / Too Late for Darkness

Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.

Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.

Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.

Ondřej Chrobák

Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:

- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,

- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,

- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,

- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.

Ondřej Kotrč / Too Late for Darkness

11.05.2016 - 04.06.2016

Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno

Vernisáž: 11. 5. 2016 v 19.00

Kurátor: Adam Vrbka

Poprvé jsem si nepřímého komického aspektu tvorby Ondřeje Kotrče všiml při obhajobách bakalářských prací na FAVU. Ondřej do prostoru AM3 přemístil svou práci Nikdy na tebe nezapomenu. Jednalo se o ledové objekty různých duhových barev instalované do prostoru. Jak vedoucí pedagog, tak oponent práci nikdy před tím neviděli a museli tedy psát posudky naslepo. Tato instalace se navíc stala pro všechny nebezpečnou ve chvíli, kdy sochy začaly tát a padat. Jedna dokonce málem zasáhla kotník Ondřejova vedoucího práce Milana Housera.

Pro výstavu Anamorfóza, kterou jsme s Ondřejem připravili pro prostor galerie Horní konírna, také jeden ledový objekt vyrobil. Tento velký kus ledu vytvořil na podlaze obrovskou barevnou mapu, která už z podlahy galerie nešla nikdy pořádně vyčistit. Tak se fragment Ondřejova díla stal součástí i dalších instalací po následující dvě sezóny.

Ondřej sám říká, že se ve své tvorbě snaží neopakovat a že je pro něj důležité, aby jeho práce byla zábavná. Myslím, že to je správný přístup. Pro Fait Gallery PREVIEW vytvořil obrazy, které v jeho tvorbě představují nový celek. Propojuje zde tři různé ingredience, ze kterých vytváří jednotlivá díla. Jsou to uhel, který lidstvo zná stejně dlouho jako oheň. Papír, který byl objeven v Číně před pěti tisíci lety. A neonové světlo, známé od roku 1910 a nejvíce rozšířené od 20. do 50. let 20. století. Propojení těchto tří komponent umožňuje v rámci Ondřejovy práce odhalit novou úroveň komunikace prostupující z povrchu do hloubky. Připojením neonového světla do zásuvky se Ondřejovo dílo stává zcela závislé na elektřině. Nepřehlédnutelný odkaz na Dana Flavina je pro Ondřeje zároveň určitou kritikou komerčnosti současné společnosti.

Zatímco v dřívějších cyklech děl pracoval Ondřej Kotrč se světlem pasivně a pokud například nesvítilo slunce, neměl divák z vystaveného objektu stejný zážitek, použití elektrické energie můžeme v jeho tvorbě chápat jako určitý předěl. Zároveň tím Ondřej demonstruje svou snahu neopakovat se a neustále přicházet s něčím, co jeho práci opět pozmění a posune dál.

Ondřej Kotrč je autor, jehož tvorbu rád sleduji a vždy s ním s chutí spolupracuji. Jeho přístup k současné minimalistické tvorbě je svěží a ona snaha neopakovat se diváka nutí přemýšlet nad tím, co zase Ondřej „provede“ příště.

T: Adam Vrbka

Jdi zpět