Markéta Magidová / TERTIUM NON DATUR

Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.

Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.

Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.

Ondřej Chrobák

Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:

- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,

- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,

- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,

- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.

Markéta Magidová / TERTIUM NON DATUR

15.06.2016 - 30.07.2016

Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno

Vernisáž: 15. 6. 2016 v 19.00

Kurátor: Jiří Ptáček

Před třemi roky vizuální umělkyně a teoretička umění Markéta Magidová uspořádala samostatnou výstavu Domácí slovník v brněnské Galerii Kabinet. Prostorovou instalaci tehdy doprovodila tištěným výkladovým slovníkem výrazů a slovních spojení ojedinělých v rámci její rodiny. Mezilidská pouta uvnitř této základní společenské jednotky tak dala nahlížet jako síť vznikající a potvrzující se skrze jazyk.

Pro Markétu Magidovou je příznačné užívání široké škály uměleckých prostředků. K mluvenému nebo psanému slovu se ovšem přimyká s takovou pravidelností, že právě v jeho zkoumání smíme spatřovat významné ohnisko její tvorby. Nejinak je tomu v případě výstavy Tertium non datur. Instalační část výstavy a video vycházejí z jediného principu: metaforického užívání číslovky 3. V prostorové instalaci z předmětů a fotografií se přitom dají nalézt rysy, jimiž se zmíněnému Domácímu slovníku podobá i odlišuje. Za podobnost lze považovat úsilí podat co nejúplnější rejstřík pojmenování, ve kterých je číslovka tři obsažena. Třetí oko, třetí ruka, trojnožka, Třetí říše… Na rozdíl od Domácího slovníku ovšem nepřichází s jejich výkladem. Volně přikládá jedno ke druhému a nechává na nás, jestli objevíme dílčí vazby nebo nemožnost vytvořit si jakékoliv odůvodnění pro shromáždění těchto „třetích věcí“ na jednom místě. Důsledkem může být dojem, že stojíme před poněkud obskurní sbírkou.

Magidová ovšem sleduje roli jazyka v utváření myšlenkových struktur a hodnotových systémů. Na výstavě, nazvané podle logického principu umožňujícího pouze dva pravdivé výroky, obrací pozornost k „vyloučení“ třetí možnosti. Zaměřuje se na pojmenování, která naznačují přebytečnost, nedostatečnost, chybu, jinakost apod. Čelí tím hluboce zakořeněnému binárnímu rozvrhu lidského myšlení, v rámci kterého je pouze považován za „kompletní“ a bezchybný. Autorčiny intence jsou přitom politické, přinejmenším jako polemika s myšlenkovými schématy, kvůli kterým je odchylka považována za nevýhodu, aniž by byl prozkoumán její potenciální přínos. Právě z tohoto důvodu se součástí výstavy muselo stát video, v němž mim Petr Biel improvizuje pohybové kreace na třech nohou. Mezi lidmi tím vyvolává smích či opovržení. Je ovšem otázkou, zda obě tyto bezprostřední emocionální reakce nejsou pouze dvěma způsoby zavržení zmíněného potenciálu ještě předtím, než začne zapouštět kořínky.

T: Jiří Ptáček

Jdi zpět