Markéta Magidová / TERTIUM NON DATUR

Druhá část přehledové prezentace sbírky Fait Gallery, která volně navazuje na předchozí výstavu, je v určitém ohledu jejím protikladem. Oproti předešlé části, jež primárně reprezentovala abstraktní umění druhé poloviny 20. století, především se zaměřením na geometrii a strukturu, českou modernu a její rezonance a patrné vlivy v současné české malbě, se pozornost výstavy přesouvá k umění, které více akcentuje zobrazení reálného světa.

V protikladu k autorům tvořícím v intencích geometrické abstrakce, kteří předkládají univerzálnější obsahy, se dostáváme k umění, jež čerpá inspiraci z reality, více či méně explicitně ji ztvárňuje, a zároveň staví do popředí zájem o lidskou figuru a její vyobrazení.

Právě zájem o lidské tělo či tělesnost, objevující se přímo nebo přeneseně skrze fragmenty či nástroje a situace, jež jsou s ní nedílně spjaté, tvoří určitý rámec výstavy. Ve výstavě se tudíž objevuje řada děl reflektujících například téma sportu, zároveň však v rámci zájmu o člověka vyvěrá i jistý existenciálně dekadentní rozměr či aspekt humoru.

Chronologicky se nezávazně přesouváme k dílům, která vznikla převážně po roce 2000, což se projevuje i v širším zastoupení média instalace, jejímž příkladem může být rozměrné dílo Hluboko v nepřátelském území umělecké skupiny Rafani, patřící k nejrozsáhlejším realizacím této skupiny. Instalace vyplňuje nepřehlédnutelnou část výstavy, a jak již bylo zmíněno, komentuje skrze vztah výtvarného umění a sportovní symboliky složitější psychologickou situaci. S ohledem na množství zastoupených autorů je ovšem nemožné věnovat pozornost všem jednotlivostem a ponecháme na divákovi, aby si našel své vlastní souvislosti či oblíbená díla.

Výstava má předem nastíněný selektivní rámec, neklade si ovšem ambice předkládat jednoznačnou zprávu o konkrétní problematice či tématu, což je vzhledem k její povaze pochopitelné. Snaží se však přiblížit výdobytky extenzivní sběratelské činnosti Fait Gallery a Igora Faita za posledních 15 let, představit řadu kvalitních děl českých i zahraničních umělců, nechat je vyznít v jejich individualitě, a zároveň představit okruh, v němž tyto individuality koexistují a navzájem se podporují v rámci kompaktního celku.

Zastoupené autorky / zastoupení autoři:

Vasil Artamonov & Alexej Klyuykov, Alžběta Bačíková, Ondřej Basjuk, Nina Beier, Marie Blabolilová, Josef Bolf, Radek Brousil, Jan Brož, Michel Comte, Milena Dopitová, Markéta Filipová, Jiří Franta & David Böhm, Jan Gemrot, Martin Gerboc, Michal Gogora, Damien Hirst, Katarína Hládeková & Ondřej Homola, Katarína Hládeková & Jiří Kovanda, Jakub Hošek, František Hudeček, Matyáš Chochola, Krištof Kintera, Eva Kmentová, Vendula Knopová, Vladimír Kokolia, Jiří Kolář, Eva Koťátková, Ondřej Kotrč, Alena Kotzmannová, Denisa Krausová, Nika Kupyrova, Alicja Kwade, Martin Lukáč, Kamila Maliňáková, Pavla Malinová, Pavel Matyska, Marek Meduna, Jan Merta, Svätopluk Mikyta, Kamila Musilová, Jan Nálevka & Václav Stratil, Pavla Naďová, Petr Nikl, Michal Pěchouček, Ivan Pinkava, Jan Poupě, Skupina Rafani, Tomáš Roubal, Lucia Sceranková, Pavla Sceranková, František Skála, Matěj Smetana, Václav Stratil, Tomáš Svoboda, Robert Šalanda, Adriena Šimotová, Jiří Topínka, Lubomír Typlt, unconductive trash, Kateřina Vincourová, Lenka Vítková

Výstava Výběr ze sbírky Fait Gallery II je prodejní a je poslední výstavou Fait Gallery ve stávajícím prostoru na adrese Ve Vaňkovce 2.

Markéta Magidová / TERTIUM NON DATUR

15.06.2016 - 30.07.2016

Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno

Vernisáž: 15. 6. 2016 v 19.00

Kurátor: Jiří Ptáček

Před třemi roky vizuální umělkyně a teoretička umění Markéta Magidová uspořádala samostatnou výstavu Domácí slovník v brněnské Galerii Kabinet. Prostorovou instalaci tehdy doprovodila tištěným výkladovým slovníkem výrazů a slovních spojení ojedinělých v rámci její rodiny. Mezilidská pouta uvnitř této základní společenské jednotky tak dala nahlížet jako síť vznikající a potvrzující se skrze jazyk.

Pro Markétu Magidovou je příznačné užívání široké škály uměleckých prostředků. K mluvenému nebo psanému slovu se ovšem přimyká s takovou pravidelností, že právě v jeho zkoumání smíme spatřovat významné ohnisko její tvorby. Nejinak je tomu v případě výstavy Tertium non datur. Instalační část výstavy a video vycházejí z jediného principu: metaforického užívání číslovky 3. V prostorové instalaci z předmětů a fotografií se přitom dají nalézt rysy, jimiž se zmíněnému Domácímu slovníku podobá i odlišuje. Za podobnost lze považovat úsilí podat co nejúplnější rejstřík pojmenování, ve kterých je číslovka tři obsažena. Třetí oko, třetí ruka, trojnožka, Třetí říše… Na rozdíl od Domácího slovníku ovšem nepřichází s jejich výkladem. Volně přikládá jedno ke druhému a nechává na nás, jestli objevíme dílčí vazby nebo nemožnost vytvořit si jakékoliv odůvodnění pro shromáždění těchto „třetích věcí“ na jednom místě. Důsledkem může být dojem, že stojíme před poněkud obskurní sbírkou.

Magidová ovšem sleduje roli jazyka v utváření myšlenkových struktur a hodnotových systémů. Na výstavě, nazvané podle logického principu umožňujícího pouze dva pravdivé výroky, obrací pozornost k „vyloučení“ třetí možnosti. Zaměřuje se na pojmenování, která naznačují přebytečnost, nedostatečnost, chybu, jinakost apod. Čelí tím hluboce zakořeněnému binárnímu rozvrhu lidského myšlení, v rámci kterého je pouze považován za „kompletní“ a bezchybný. Autorčiny intence jsou přitom politické, přinejmenším jako polemika s myšlenkovými schématy, kvůli kterým je odchylka považována za nevýhodu, aniž by byl prozkoumán její potenciální přínos. Právě z tohoto důvodu se součástí výstavy muselo stát video, v němž mim Petr Biel improvizuje pohybové kreace na třech nohou. Mezi lidmi tím vyvolává smích či opovržení. Je ovšem otázkou, zda obě tyto bezprostřední emocionální reakce nejsou pouze dvěma způsoby zavržení zmíněného potenciálu ještě předtím, než začne zapouštět kořínky.

T: Jiří Ptáček

Jdi zpět