Tetradekagon / Výběr děl nejmladší generace umělců zastoupených ve sbírce Fait Gallery

Nejpozoruhodnější, pro někoho možná poněkud starosvětskou, ale přitom nebývale aktuální stránkou tvorby Lenky Vítkové je její emblematičnost. Ovšem nikoli v onom uměleckohistoricky silném slova smyslu, kdy je zobrazení bezprostředně spojeno s textem v jednom znakovém celku, který obsahuje gnómický nadpis, alegorické vyobrazení a epigram, odkrývající smysl hádankovitého nadpisu, a ještě hádankovitějšího zobrazení. Emblém je v jejím případě vhodnější chápat jako metaforu pro různé zcela osobní taktiky a umělecké strategie při odkrývání významu jeho zakrýváním a mnohostrannou manifestací jednoty poezie a obrazu.

Nejde tedy o literární extenzi výtvarného či vizuálního uměleckého díla, anebo naopak o obrazovost textů, ale především o zhuštění žité zkušenosti, které umožňuje umělkyni performovat smysl prostřednictvím mnoho-směrné výměny mezi viděným, myšleným a psaným. Výměny uskutečňované slovy, prostorovou intervencí, zvukem či pohyblivým obrazem, malířským gestem nebo volbou a zpracováním specifického materiálu. V posledních letech například sádry, která není jenom podkladem malířských etud, ale vstupuje do hry také coby vizuálně a hapticky aktivní věc-znak. Název současné výstavy Lenky Vítkové a souběžně vycházející publikace – První kniha emblémů – je tedy nejenom výslovným uznáním principu vlastní tvůrčí praxe, ale také autorský návrh, jak k nim může divák (a čtenář) přistupovat.

Vlnění, kroužení, přiblížení a oddálení, náklon, chůze, pád. Proměna. Smysl vytvářený pohybem slov a působením pomalované plochy, obrazem vztaženým k větě. Smysl vynořující se z obrazu sledujícího větu, ze zvukové či filmové sekvence jako transpozice slova či obrazu. Přístup Lenky Vítkové k tvorbě vykazuje zvláštní civilnost a schopnost mluvit za sebe vůči vynořujícímu se celku světa prostřednictvím námětů, jejichž potenciální banalita je zrušena nejen zmíněnou emblematičností, ale v posledních letech především malířskou prací na obraze, malováním coby stále ještě účinnou možností, jak ukázat to, co myslím. Jako záchytné body, které jsou zjevně destilovanými východisky, se objevují nejen znaky, abstraktní vzorce a abstrahované reálie či předměty a konfigurace viděného – zahlédnutého, ale také věci, fragmenty těla a postavy. Vždycky však jde o celek. Subtilní věcnost námětu, s nímž právě Lenka Vítková pracuje, totiž na každém kroku provází její schopnost podělit se o daleko širší souvislosti, přítomné spíše jako podmínka než jako vysvětlení, které teprve zvýznamňují jeho volbu. Respektive, nikoli na posledním místě je tu onen nesentimentální způsob, jakým umělkyně malířskými prostředky rozvrhuje a aktivuje plochu tak, aby ve hře udržela afektivní kvality tvůrčího procesu i jejich zdroje.

Pokud díla a výstavy Lenky Vítkové působí sympatetickému divákovi leckdy až lehkou závrať, pak je to způsobeno nepřetržitým proudem výměny mezi viděním a intelektuální prací. Její umění (mezi malíři a malířkami nejen své generace je výjimečnou koloristkou) zesiluje a intenzifikuje pocit fyzické přítomnosti diváka před obrazem či v jeho prostoru, a zároveň dává v obtížně vyslovitelném stavu vědomí smysl aktuální zkušenosti, jíž recipient právě prochází. Takový typ umělecké zkušenosti (tradicí moderny vysoce vyzdvihovaných) je výsledkem dlouhodobě podnikaných exercicií, jimiž si stále ještě, i když zřídkavě, a pak s určitým podezřením, že nám definitivně něco uniká, osvojujeme dialektický vztah, v němž se mohou nacházet já a univerzum, bezprostřednost a zprostředkování, subjektivita a neosobnost, respektive tradice a její jedinečné naplnění. Můžeme sice spekulovat o tom, co autorce umožnila postmoderní emancipace znakového univerza a na kterou linii modernistického subjektivního univerzalismu snad navazuje, nicméně nejpřesněji vystihuje svou uměleckou praxi sama umělkyně: „Přicházím,/ nevím s čím./ Někde začnu,/ nějak se zachovám./ Něco zmůže materiál sám. Mně patří gesta.“

Text: Marek Pokorný

Projekt finančně podpořilo statutární město Brno a Ministerstvo kultury ČR.

Tetradekagon / Výběr děl nejmladší generace umělců zastoupených ve sbírce Fait Gallery

07.02.2013 - 27.03.2013

Fait Gallery, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 7. 2. 2013 v 19.00

Kurátoři: Denisa Kujelová & Martin Nytra

Další, v pořadí již třetí „Výběr“ ze sbírky Fait Gallery, se tentokráte věnuje veskrze nejaktuálnější tvorbě nejmladší, na uměleckou scénu teprve nastupující generace umělců. Výstava představuje jak některé klíčové práce mladých autorů, tak i díla naznačující jejich budoucí směřování. Chronologicky tím přímo navazuje na předešlé dvě výstavy, které byly zaměřeny na československou modernu a umění 2. poloviny 20. století.

Výstava si mj. klade za úkol představit, jakým směrem se ubírá současná umělecká praxe. Proto také výběr děl není omezen tematicky ani médiem. Jsou zde zastoupena klasická média, malba, kresba a fotografie i média v umělecké profesi již zcela zdomácnělá, jako videoart, instalace a světelné instalace. Široké je i spektrum přístupů, které se pohybují od soustředěného hledání osobitého jazyka v tradici abstraktní malby, konceptuálního prověřování možností a povahy kresby přes literárnější obsahy a citlivé zkoumání sdílené intimity, vztahu kultury, obrazů a paměti až k pracím, které se zabývají samotnou funkcí umění a významovými posuny napříč časem. Umění se může opřít o tradiční náměty krajiny, figury a prostoru a znovu formulovat opomíjené, nebo odhalit paradox současné perspektivy vnímání a porozumění těmto symbolům. Hloubka a rozmanitost záběru, jaký současná umělecká scéna nabízí, jsou zde prezentovány nutně fragmentárně a neúplně, přesto výběr dostatečně reprezentuje určitou škálu názorů a postupů, které jsou v současném umění probírány a formulovány. Jednotícím prvkem je tedy doba vzniku děl, naše současnost, ze které autoři vycházejí a kterou reflektují, byť každý zcela svébytným způsobem.

Jednotlivými díly / soubory děl jsou na výstavě zastoupeni následující umělci: Jan Brož, Katarina Hladeková, Vendula Knopová, Martin Kocourek, Ondřej Kotrč, Petr Krátký, Kamila Maliňáková, Pavla Naďová, Martin Nytra, Johana Pošová, Adéla Sobotková, Teri Varhol, Michaela Vrbková a Diana Winklerová.

Jdi zpět