Tetradekagon / Výběr děl nejmladší generace umělců zastoupených ve sbírce Fait Gallery

V minulých životech jsem byl lovec a sběrač. Vždycky budu začínat tím, že si ozdobím každodenní nářadí, zbraně a vyrobím si hudební nástroj.

1) Přestože jsi byl vnímán především jako tvůrce prostorových objektů, na této výstavě kladeš největší důraz na obrazy. Co bylo tím impulsem?

Nový ateliér, kde mám poprvé v životě světlo, prostor a teplo, mi umožnil konečně začít malovat. Otevřely se přede mnou nekonečné obzory a spolu se dvěma velkými cestami do Kolumbie a Austrálie chápu toto šťastné období jako pobyt na pustém ostrově, proto i ten název „Dva roky prázdnin“.

2) V roce 2004 jsi namaloval velkoformátová plátna „Cesty rorýsů“ a „Matka Země“. Z t doby je také „Karlínská kaple“, ale už před tím vlastně vznikly „Obálky“, takže svým způsobem pokračuješ v něčem již dávno započatém?

Maloval jsem samozřejmě už v 70. letech v době studií. Tehdy jsem také dostal vzácné pigmenty z dědictví po prof. Slánském, se kterými teď maluji. Poprvé jsem je použil, když na mojí výstavě v Rudolfinu vznikla potřeba namalovat něco velkého do „Sálu ticha“ a vynořila se postava centrálního božstva, která se v mojí práci objevuje v různých variantách. Vždycky byl pro mě důležitý kontakt s materiálem. Způsob práce na zemi na nešepsovaném plátně s vodou ředěnými pigmenty a akrylátovým pojítkem tento fyzický
kontakt přímo vyžaduje. Někde jsou na obrazech otištěna moje chodidla. Nástěnná malba „Karlínské kaple“ byla jakousi očistnou výstavou po povodních 2002 a musel jsem ji osobně podle dohody zabílit. Nejstarší obálky se datují kolem roku 1986. Způsob jejich zdobení navazoval na styl „Třetího rokoka“ v té době kumulujícího v mé práci. V 90. letech jsem pak vytvořil několik velkoformátových obálek, které jsem chápal jako mnohovýznamový obraz-objekt a započala se tím nevyčerpatelná řada sevřená do určitých mantinelů podobně jako je tomu u kytar. To souvisí také s mojí oblibou nestandardních formátů (oválů) a adjustací velkých pláten „na volno“ bez blindrámů.

3) Co tě nejvíc zaujalo v Austrálii?

Především nekonečný prostor a hvězdná obloha. Pět týdnů každý večer u ohně v buši. Dále barvy a skalní malby staré až 60 000 let. Poprvé jsem viděl baobaby a eukalypty staré 800 let, existovaly tedy dávno před příchodem bílých… úchvatné krajinné scenérie. Přinesl jsem si spoustu nasbíraného materiálu a přírodní hlinky, se kterými maluji.

Austrálci mají ke všem bohům „stories“, kdo to je a většinou poučný příběh, který pomáhal udržovat životaschopnost kmene. Mně se tam derou různá imaginární božstva, která se ale rodí z transkulturního zásvětí. Zajímavé je, že skalní malby a některé figury na nich jsou na celém světě dost podobné. Já ale nejsem typ, který by ty věci nějak podrobně studoval. Naopak si udržuji záměrně jistou neinformovanost v zájmu udržení úžasu. A to bych doporučil i konzumentům. Kdo se moc ptá, moc se dozví.

4) Některé rezavé obrazy působí až trochu apokalypticky, mělo to nějaký specifický impuls?

„Rezavé krajiny“ jsou malovány jakýmsi rezavým bahýnkem z jednoho lesního močálu v západních Čechách. Ve skutečnosti jsou to železité nanoschránky mikroorganismů. Objevil jsem tu krásnou barvu v 70. letech a nyní se ke mně opět dostala, abych ji umělecky vytěžil. Tematicky navazují částečně na cyklus termokreseb „Krajiny z bezčasí“ nebo cyklus grafik „Obři“, kde je síla přírody personifikována do nadpřirozených bytostí. Lidé touží být svědky zázraku nebo nějakých paranormálních jevů a my máme tu výhodu, že si můžeme takové situace namalovat. Stejně tak lidi přitahuje estetika přírodních katastrof, divadlo zániku. Ke konci mě ale už cesta zavedla jinam.

5) Když jsi byl v Kolumbii, ochutnal jsi yagé – nejvyhlášenější šamanský halucinogen?

Nemám potřebu si ověřovat, to co tuším. Nepotřebuji se setkat s bohem. Nechci ho rozzlobit. Mohl by mi přestat přihrávat.

Rozhovor vedl Miroslav Ambroz

Tetradekagon / Výběr děl nejmladší generace umělců zastoupených ve sbírce Fait Gallery

07.02.2013 - 27.03.2013

Fait Gallery, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 7. 2. 2013 v 19.00

Kurátoři: Denisa Kujelová & Martin Nytra

Další, v pořadí již třetí „Výběr“ ze sbírky Fait Gallery, se tentokráte věnuje veskrze nejaktuálnější tvorbě nejmladší, na uměleckou scénu teprve nastupující generace umělců. Výstava představuje jak některé klíčové práce mladých autorů, tak i díla naznačující jejich budoucí směřování. Chronologicky tím přímo navazuje na předešlé dvě výstavy, které byly zaměřeny na československou modernu a umění 2. poloviny 20. století.

Výstava si mj. klade za úkol představit, jakým směrem se ubírá současná umělecká praxe. Proto také výběr děl není omezen tematicky ani médiem. Jsou zde zastoupena klasická média, malba, kresba a fotografie i média v umělecké profesi již zcela zdomácnělá, jako videoart, instalace a světelné instalace. Široké je i spektrum přístupů, které se pohybují od soustředěného hledání osobitého jazyka v tradici abstraktní malby, konceptuálního prověřování možností a povahy kresby přes literárnější obsahy a citlivé zkoumání sdílené intimity, vztahu kultury, obrazů a paměti až k pracím, které se zabývají samotnou funkcí umění a významovými posuny napříč časem. Umění se může opřít o tradiční náměty krajiny, figury a prostoru a znovu formulovat opomíjené, nebo odhalit paradox současné perspektivy vnímání a porozumění těmto symbolům. Hloubka a rozmanitost záběru, jaký současná umělecká scéna nabízí, jsou zde prezentovány nutně fragmentárně a neúplně, přesto výběr dostatečně reprezentuje určitou škálu názorů a postupů, které jsou v současném umění probírány a formulovány. Jednotícím prvkem je tedy doba vzniku děl, naše současnost, ze které autoři vycházejí a kterou reflektují, byť každý zcela svébytným způsobem.

Jednotlivými díly / soubory děl jsou na výstavě zastoupeni následující umělci: Jan Brož, Katarina Hladeková, Vendula Knopová, Martin Kocourek, Ondřej Kotrč, Petr Krátký, Kamila Maliňáková, Pavla Naďová, Martin Nytra, Johana Pošová, Adéla Sobotková, Teri Varhol, Michaela Vrbková a Diana Winklerová.

Jdi zpět