23.10.2025 - 10.01.2026
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Koncepce výstavy: Ondřej Kotrč
První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.
Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.
Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.
Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.
V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.
Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.
Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.
Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.
Text: Ondřej Kotrč
-
Fait Gallery MEM & Fait Gallery PREVIEW
Božetěchova 1 & Dominikánské nám. 10, Brno
Vernisáž: 7. 2. 2013 v 19.00
Kurátor: Denisa Kujelová
Dosavadní projekty Kamily Musilové byly realizovány zejména v rámci média fotografie. Už zde se však objevuje její zájem o jiné techniky při zpracování konkrétních témat. Jde především o princip „dočasné instalace“, pomocí něhož autorka intuitivně vytváří nové vztahy mezi předměty a jejich významy a specifickými místy. Tyto objekty v prostoru pak následně transformuje pomocí fotografie.
V galerii MEM Kamila Musilová vystupuje z rámce dvojrozměrného obrazu a představuje kolekci objektů a instalací vytvořených přímo pro tento prostor. Název výstavy pod dečkou s jemným vzorem, který je převzat z konvolutu chatařské církve Kniha chat, má především evokovat nostalgii spojenou s uplynulým časem. Kamila Musilová se tak nepřímo odkazuje na svůj vlastní sentimentální vztah k prarodičům a rodině obecně, na zažité rodinné zvyky a stereotypy, na ne vždy sladké vzpomínky, které se snaží zobecnit z intimní roviny do zažitých zkušeností nás všech. Dečka jako nositel upjatosti, preciznosti, řádu a domácí pohody významově prochází téměř všemi vystavenými díly, ať už v podobě naddimenzovaného dřevěného plotu, či toku linoucích se kobercových třásní. Použité ready made objekty z dědečkovy dílny odkazují na tenkou hranici mezi kutilstvím, „neumělstvím“ a uměleckým tvořením. Střídání překvapivých rozměrů předmětů (příliš velkých, či malých) zase popouzí k posunu původního významu věcí do absurdní roviny.
Na celou expozici dohlíží dvojportrét Valentiny Těreškovové a Jurije Gagarina, prvního „páru“ ve vesmíru, které Musilová přeneseně vnímá jako futuristické rodiče lidského rodu. Technické zpracování ale spíše evokuje staré svatební portréty zavěšované nad postele v ložnicích.
Druhá část výstavy umístěná v galerii Preview přirozeně navazuje a dotváří prostorovou expozici první části. Vedle fotografií ze staršího cyklu Dědeček a Babička umělkyně instaluje i video expozici, jejíž jednotlivé stopáže se odehrávají v různých koutech zahrady a chaty prarodičů. Jde o statické záběry skutečného stavu, avšak vypreparováním jednotlivých scén vzniká podivné vyprávění o životě tamních věcí a obyvatel.