Svätopluk Mikyta / ORNAMENTIANA

První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.

Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.

Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.

Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.

V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.

Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.

Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.

Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.

Text: Ondřej Kotrč

Svätopluk Mikyta / ORNAMENTIANA

30.11.2016 - 17.01.2017

Fait Gallery MEM, Ve Vaňkovce 2, Brno

Vernisáž: 30. 11. 2016 v 19.00

Kurátor: Lucia Tkáčová & Anetta Mona Chisa

Svätopluk Mikyta ve své práci dlouhodobě experimentuje s materialitou a vizualitou, hravě přeskupuje potenciál existujícího směrem do minulosti i budoucnosti. Jeho tvorba je „hauntologická“ (Derrida), tzn., že jeho témata a kreativní proces jsou poznamenané „vykolejeným časem“. Neřeší časový bod čistého původu, vždy pouze nepřítomnou přítomnost: velké a malé dějiny, remixování znaků a symbolů, navrhování nových ikonografií, vzorky nových kolektivních pamětí, alternativy tunelů reality, vytváření nových začátků a nových konců, recyklace staré gramatiky, vyřazených knih a odhozených materiálů.

ORNAMENTIANA vytváří svěží síť korelací, která zpracovává nové výtvarné recepty jako i okolnosti zrodu nových děl. Používání odpadových objektů jako materiálu, pátrání po nové poetice, kolážistický instalační přístup, zkoumání samotného konceptu „umění“, vedou k pozorně choreografovanému zážitku, který zahrnuje diváka do celkové asambláže.

ORNAMENTIANA mění osy naší trojdimenzionální arény. Je postavená na karteziánské choreografii prostoru, na pravidelném, ale i pohyblivém rastru horizontál a vertikál.

ORNAMENTIANA je levitující hladina nabitá vztahy směřujícími ke komplexitám času a prostoru, vizuální manifest, odpoutání se od gravitace angažovaného směrem k nekonečnosti, beztížnosti, univerzalitě.

ORNAMENTIANA je horizontální krajina, plocha, vodorovná socha, ve které jedinečnou vertikálu tvoří návštěvník výstavy, rozšiřuje ji svojí přítomností o další souřadnici.

ORNAMENTIANA rekonstruuje a promítá ornament, rendruje novou vizualitu a umožňuje divákovi procítit archeologii času. Je opětovným vytěžováním a následnou stigmatizací folklorismu. Staronovost a novostarost.

ORNAMENTIANA je akcelerace existující estetiky. Sondování vizuální podstaty a materiální povahy vnímání světa tady a teď. Anadigilogtal.

ORNAMENTIANA přehodnocuje formální aspekty umění na pomezí vysokého a nízkého, okolnosti jejich produkce v kontextu nikdy nespící společnosti.

ORNAMENTIANA je ne-hierarchická, de-centralizovaná, de-politizovaná. Popírá afirmativní, pevnou pozici, hlásání, barikadismus a protiřečí naší představě o demonstrativním politicko-aktivistickém gestu.

T:Lucia Tkáčová & Anetta Mona Chisa

Jdi zpět