Ondřej Homola / ARANŽ

Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.

Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.

Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.

Ondřej Chrobák

Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:

- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,

- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,

- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,

- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.

03.04.2013 - 25.05.2013

Fait Gallery PREVIEW, Dominikánské nám. 10, Brno

Vernisáž: 2. 4. 2013 v 18.00

Kurátor: Martin Nytra

Instalace Ondřeje Homoly staví na zdánlivé banalitě a suchém humoru založeném na sémiotické hře s významy podobně znějících slov aranž a oranž, čímž vzniká na první pohled absurdní a nesmyslná situace. Tento vztah vyplývá z emocí a asociací, jež oba výrazy evokují. Pocit absurdity je umocněn při představě úhledně seskládané pyramidy pomerančů v oddělení ovoce zelenina, v našem kulturním prostředí známé spíše z filmů a nákupů během dovolené u moře, čímž se tento obraz jako demonstrace hojnosti blíží ideálu. Zároveň poukazuje na zaměnitelnost námětu a předmětu uměleckého díla. S tím souvisí i název výstavy Aranž, který záměrně pracuje s fenoménem ideálu krásy, mechanismy zobrazování, vhodným způsobem adjustace, presentace a konstrukcí či dekonstrukcí pojmů. V našem případě odkazuje zejména k modernitě a bytostnému vztahu člověka k předmětu, jemuž přisuzuje vysoké estetické kvality, které dále generuje a multiplikuje charakteristickým způsobem života konzumní společnosti, a který tak nabývá existenciální povahy. Jednotlivá vystavená díla interpretují estetiku a výtvarnou řeč modernismu ve vztahu k cíli a prostředkům v rámci užitého umění a propagačního výtvarnictví a odkazují se tak obecně k úloze avantgardy v celospolečenské proměně hodnot a vnímání skutečnosti. V procesu dekonstrukce a konstrukce se z prostředku stává cíl. Tělesná konstituce figury se rozpadá na prostorový a mechanický model, který podpírá formu sice zbavené symbolické funkce, ale osvobozené a prodchnuté duchem nové krásy.

Jdi zpět