Lukas Thaler / THE PROPELLER

První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.

Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.

Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.

Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.

V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.

Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.

Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.

Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.

Text: Ondřej Kotrč

23.05.2013 - 12.09.2013

Fait Gallery MEM, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 23. 5. 2013 v 19.00

Kurátor: Martin Nytra

Lukas Thaler názvem výstavy The Propeller / Vrtule cíleně odkazuje ke scéně z filmu Michelangela Antonioniho Zvětšenina, kde se subjektivní interpretací stává z letecké vrtule objekt docela odlišné funkce. Tato interpretace objekt nově definuje jako předmět estetické a rituální povahy. Autor si vypůjčil tuto situaci jako určité schéma k vysvětlení postupů své vlastní práce, pro kterou je signifikantní, vedle již zmíněného zájmu o předmět a jeho status, i konceptuální reflexe média obrazu a malby a minimalisticky úsporná forma, která cíleně přejímá a následuje charakteristickou vizualitu prefabrikovaných materiálů vytvářející spíše zdání sofistikovaného uměleckého předmětu.

Thaler ve svých instalacích zachází s obrazem jako s nestálým pojmem, v němž malba ztrácí své zobrazovací schopnosti, a naopak některé předměty nabývají určitých vlastností obrazu. Tímto způsobem se snaží dekonstruovat vztahy objektů k jejich znakovosti a samotný malířský akt zbavit závislosti na konceptu obrazové reprezentace a iluzi reality. Transcendentální vtažení subjektu do situace obrazového rámceje nahrazeno prostou recepcí tvarů, objemů, textur a barev. Důvodem tohoto postupu je nejen pozornost věnovaná souvislostem mezi znakem a jeho významem, který není pro předmět trvale platnou skutečností, ale i snaha připravit situaci, v níž se vnímání diváka uskutečňuje v čistě emocionální rovině. Prožívaná zkušenost zbavená symbolického čtení tak vytváří svébytný prostor pro hru s formou a základními prostředky malířství v návaznosti na klasické požadavky abstraktní malby. Avšak měřítko a prostředky, s jakými autor pracuje, spíše deklasují její ikonickou svrchovanost a zrovnoprávňují pozici diváka. Tendencí nás samotných, kteří vidíme a cítíme, je však tuto zkušenost dešifrovat a definovat, čímž se opět ustanovuje hegemonie znaku a rozumu. Úsilí zapomenout naučený jazyk a vrátit se do jakéhosi „prenatálního“ stádia zakoušení reality v čisté senzuální rovině se tak stává prakticky utopickým snem. Obratem se vracíme zpátky k vrtuli.

Jdi zpět