Radim Langer / ÚDOLÍ MUCH

Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.

Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.

Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.

Ondřej Chrobák

Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:

- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,

- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,

- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,

- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.

18.09.2013 - 08.11.2013

Fait Gallery PREVIEW, Dominikánské nám. 10, Brno

Vernisáž: 17. 9. 2013 v 18.00

Kurátor: Martin Nytra

Langer v rámci výstavy Údolí much volně rozvíjí některé principy a témata, patrné již v jeho předchozích instalacích. Jako interpretační rámec může posloužit katalog výstavy, obsahující autorský text, který společně s fotodokumentací „třískovačky“ vytváří narativní obraz, nabývající statut soběstačného artefaktu.

Podobnou třískovačku viděl na výstavě strojírenských výrobků. Nedlouho poté si ji u něj objednal jakýsi známý. Nápad sice nebyl jeho, ale v případě nepatentovaných předmětů strojního charakteru je vlastnoruční replikace běžná. Cizí ideu prostě přetvoříte podle sebe. Sehnal levnější součástky a materiál, nežli tomu bylo v případě domnělého originálu, a začal jednotlivé části spojovat. Garáž se během prvního týdne plnila štiplavým kouřem ze seškvařených svařovacích drátů, který následně vystřídal jekot brusky a ohňostroj žhavých jisker. Veškerá další práce se týkala samotné mechaniky, propojení motoru s kabely a zavedení oleje k pístu, který pohání soustavu ostrých sekacích klínů. Nejobtížněji se shání elektromotor, díky němuž je tento kus železných rámů a tlustého plechu schopen padesát centimetrů dlouhá dřevěná polena rozdělit na drobné třísky. Při otočení spínačem je jedinou povinností toho, kdo třískovačku obsluhuje, pokládat kusy dřeva na sešikmenou skluzavku, odkud se s cukáním sesouvají k prostoru pod ostří nožů, které vykonávají razantní a krátce přerušovaný mechanický pohyb. Třískový materiál poté vypadává ven do přistaveného koše. Jakékoli estetické vsuvky jsou naprosto zbytečné, tudíž i nátěr šedé a červené barvy je nutné přisoudit protikorozní funkci, nikoli vytříbenosti oka. Celou věc lze složit do úspornější podoby a na jejích gumových kolečkách ji přesouvat a převážet. Tak jako mnoho předešlých produktů, které kdy sestrojil, i tento si zdokumentoval z mnoha úhlů a různých detailních pozic. Těchto fotografií později využívá při další zakázce na stejný druh stroje, aby jej mohl sestavit znova, často s mírnou vylepšovací odchylkou nebo změnou v rozměrech.

Jdi zpět