Marek Meduna / MEZI ZLODĚJI PSŮ

První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.

Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.

Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.

Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.

V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.

Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.

Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.

Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.

Text: Ondřej Kotrč

Marek Meduna / MEZI ZLODĚJI PSŮ

28.09.2013 - 14.11.2013

Fait Gallery & Fait Gallery MEM, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 26. 09. 2013 v 19.00

Kurátor: Denisa Kujelová

V konceptuální tvorbě Marka Meduny je demonstrována zejména nejednoznačnost norem lidského vnímání a tyto zdánlivé determinace jsou záměrně narušovány propojováním až stíráním hranic jazyka a obrazu. Z diváka se tak jako v modelu středověkého umění, tj. jeho produkce a následné percepce, stává zároveň čtenář. Sémantická hra vztahu textu a obrazového motivu, ilustrujícího a ilustrovaného, je ve čtení děl dále podporována zpochybňováním instalačních konvencí, rozličnými kombinacemi a kumulací metafor, symbolů a atributů. Jako indicie čtenáři krom děl samotných a v nich často obsažených textových polí slouží i popisky děl, které jsou leckdy svým posunutím do videoinstalací svébytnými uměleckými artefakty, a samozřejmě názvy výstav. K dešifraci však vede především interpretace vzájemných souvislostí a autorem zamýšlených paralel. Jejich celkovému vyznění pečlivě promyšlené konstrukce ale ve skutečnosti napomáhá intuitivní řazení a řetězení vytyčených principů a témat.

Autorovo sdělení je úmyslně významově směrováno jen částečně. Jeho rezignace na plné pochopení umělcova záměru, podpořená mnohovýznamovostí jednotlivých v instalaci uplatněných artefaktů a skrytými asociačními vazbami, umožňuje čtenáři naprostou interpretační svobodu. V ohledu k této výzvě Meduna pouze v jednotlivých paradigmatech náznakově uplatňuje hlavní motiv výstavy, jímž je delikt, a předkládá možnou linku detektivního příběhu, který má však, stejně jako jeho skutečnost, podstata a forma, zůstat nečitelný. Záměrně je tak konstrukce tušeného příběhu roztříštěná, postavy detektiva, oběti a pachatele navzájem zaměnitelné a symbolika větvených a množených motivů a atributů postav nejasná. Rozčleněním pláten do horizontálních, vertikálních a diagonálních schémat a ploch většiny kreseb na pásy vzniká navíc dojem celuloidového filmu, jenž má za následek stejně jako částečná absence perspektivy zpochybnění reality nabízené události a tím rovněž možnost odstupu a nadhledu. Případná evokace kinematografických sekvencí je umocněna detailními záběry předmětů fungujících jako případné náznaky k odhalení jádra příběhu a opakováním motivů užívané symboliky v rámci sousledného čtení jednotlivých kreseb a jejich možného pořadí. Ikonografické vzorce zločinu pocházející z autorova podvědomí jsou naplněny i ve formě detailů a umístění jednotlivých objektů v site specific instalaci, kde se symboly pastí, nástrah, návnad, osidel a léček společně s motivy pátrání, hledání, stopování a bloudění v různých plánech opakují.

V druhé místnosti se od detektivních zápletek fragmentárně předkládaného příběhu přes kresby se zašifrovanými osobními sděleními volně přechází do obecné roviny etických a filosofických kategorií. Autor skrze demonstraci pojmů rovnováhy, kauzality, fatality, kategorizace a dalších, kóduje akrostichem slovo Evropa a jasně tak odkazuje na Aristotela a Immanuela Kanta a k jejich teoriím příčinnosti. Je zřejmé, že tvorba Marka Meduny je postavena na svébytném humoru založeném na sémiotické hře s významy a že touto výstavou bude divák zamýšleně lapen do schémat vlastní obrazivosti.

Jdi zpět