Marek Meduna / MEZI ZLODĚJI PSŮ

Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.

Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.

Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.

Ondřej Chrobák

Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:

- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,

- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,

- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,

- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.

Marek Meduna / MEZI ZLODĚJI PSŮ

28.09.2013 - 14.11.2013

Fait Gallery & Fait Gallery MEM, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 26. 09. 2013 v 19.00

Kurátor: Denisa Kujelová

V konceptuální tvorbě Marka Meduny je demonstrována zejména nejednoznačnost norem lidského vnímání a tyto zdánlivé determinace jsou záměrně narušovány propojováním až stíráním hranic jazyka a obrazu. Z diváka se tak jako v modelu středověkého umění, tj. jeho produkce a následné percepce, stává zároveň čtenář. Sémantická hra vztahu textu a obrazového motivu, ilustrujícího a ilustrovaného, je ve čtení děl dále podporována zpochybňováním instalačních konvencí, rozličnými kombinacemi a kumulací metafor, symbolů a atributů. Jako indicie čtenáři krom děl samotných a v nich často obsažených textových polí slouží i popisky děl, které jsou leckdy svým posunutím do videoinstalací svébytnými uměleckými artefakty, a samozřejmě názvy výstav. K dešifraci však vede především interpretace vzájemných souvislostí a autorem zamýšlených paralel. Jejich celkovému vyznění pečlivě promyšlené konstrukce ale ve skutečnosti napomáhá intuitivní řazení a řetězení vytyčených principů a témat.

Autorovo sdělení je úmyslně významově směrováno jen částečně. Jeho rezignace na plné pochopení umělcova záměru, podpořená mnohovýznamovostí jednotlivých v instalaci uplatněných artefaktů a skrytými asociačními vazbami, umožňuje čtenáři naprostou interpretační svobodu. V ohledu k této výzvě Meduna pouze v jednotlivých paradigmatech náznakově uplatňuje hlavní motiv výstavy, jímž je delikt, a předkládá možnou linku detektivního příběhu, který má však, stejně jako jeho skutečnost, podstata a forma, zůstat nečitelný. Záměrně je tak konstrukce tušeného příběhu roztříštěná, postavy detektiva, oběti a pachatele navzájem zaměnitelné a symbolika větvených a množených motivů a atributů postav nejasná. Rozčleněním pláten do horizontálních, vertikálních a diagonálních schémat a ploch většiny kreseb na pásy vzniká navíc dojem celuloidového filmu, jenž má za následek stejně jako částečná absence perspektivy zpochybnění reality nabízené události a tím rovněž možnost odstupu a nadhledu. Případná evokace kinematografických sekvencí je umocněna detailními záběry předmětů fungujících jako případné náznaky k odhalení jádra příběhu a opakováním motivů užívané symboliky v rámci sousledného čtení jednotlivých kreseb a jejich možného pořadí. Ikonografické vzorce zločinu pocházející z autorova podvědomí jsou naplněny i ve formě detailů a umístění jednotlivých objektů v site specific instalaci, kde se symboly pastí, nástrah, návnad, osidel a léček společně s motivy pátrání, hledání, stopování a bloudění v různých plánech opakují.

V druhé místnosti se od detektivních zápletek fragmentárně předkládaného příběhu přes kresby se zašifrovanými osobními sděleními volně přechází do obecné roviny etických a filosofických kategorií. Autor skrze demonstraci pojmů rovnováhy, kauzality, fatality, kategorizace a dalších, kóduje akrostichem slovo Evropa a jasně tak odkazuje na Aristotela a Immanuela Kanta a k jejich teoriím příčinnosti. Je zřejmé, že tvorba Marka Meduny je postavena na svébytném humoru založeném na sémiotické hře s významy a že touto výstavou bude divák zamýšleně lapen do schémat vlastní obrazivosti.

Jdi zpět