Marek Meduna / MEZI ZLODĚJI PSŮ

Druhá část přehledové prezentace sbírky Fait Gallery, která volně navazuje na předchozí výstavu, je v určitém ohledu jejím protikladem. Oproti předešlé části, jež primárně reprezentovala abstraktní umění druhé poloviny 20. století, především se zaměřením na geometrii a strukturu, českou modernu a její rezonance a patrné vlivy v současné české malbě, se pozornost výstavy přesouvá k umění, které více akcentuje zobrazení reálného světa.

V protikladu k autorům tvořícím v intencích geometrické abstrakce, kteří předkládají univerzálnější obsahy, se dostáváme k umění, jež čerpá inspiraci z reality, více či méně explicitně ji ztvárňuje, a zároveň staví do popředí zájem o lidskou figuru a její vyobrazení.

Právě zájem o lidské tělo či tělesnost, objevující se přímo nebo přeneseně skrze fragmenty či nástroje a situace, jež jsou s ní nedílně spjaté, tvoří určitý rámec výstavy. Ve výstavě se tudíž objevuje řada děl reflektujících například téma sportu, zároveň však v rámci zájmu o člověka vyvěrá i jistý existenciálně dekadentní rozměr či aspekt humoru.

Chronologicky se nezávazně přesouváme k dílům, která vznikla převážně po roce 2000, což se projevuje i v širším zastoupení média instalace, jejímž příkladem může být rozměrné dílo Hluboko v nepřátelském území umělecké skupiny Rafani, patřící k nejrozsáhlejším realizacím této skupiny. Instalace vyplňuje nepřehlédnutelnou část výstavy, a jak již bylo zmíněno, komentuje skrze vztah výtvarného umění a sportovní symboliky složitější psychologickou situaci. S ohledem na množství zastoupených autorů je ovšem nemožné věnovat pozornost všem jednotlivostem a ponecháme na divákovi, aby si našel své vlastní souvislosti či oblíbená díla.

Výstava má předem nastíněný selektivní rámec, neklade si ovšem ambice předkládat jednoznačnou zprávu o konkrétní problematice či tématu, což je vzhledem k její povaze pochopitelné. Snaží se však přiblížit výdobytky extenzivní sběratelské činnosti Fait Gallery a Igora Faita za posledních 15 let, představit řadu kvalitních děl českých i zahraničních umělců, nechat je vyznít v jejich individualitě, a zároveň představit okruh, v němž tyto individuality koexistují a navzájem se podporují v rámci kompaktního celku.

Zastoupené autorky / zastoupení autoři:

Vasil Artamonov & Alexej Klyuykov, Alžběta Bačíková, Ondřej Basjuk, Nina Beier, Marie Blabolilová, Josef Bolf, Radek Brousil, Jan Brož, Michel Comte, Milena Dopitová, Markéta Filipová, Jiří Franta & David Böhm, Jan Gemrot, Martin Gerboc, Michal Gogora, Damien Hirst, Katarína Hládeková & Ondřej Homola, Katarína Hládeková & Jiří Kovanda, Jakub Hošek, František Hudeček, Matyáš Chochola, Krištof Kintera, Eva Kmentová, Vendula Knopová, Vladimír Kokolia, Jiří Kolář, Eva Koťátková, Ondřej Kotrč, Alena Kotzmannová, Denisa Krausová, Nika Kupyrova, Alicja Kwade, Martin Lukáč, Kamila Maliňáková, Pavla Malinová, Pavel Matyska, Marek Meduna, Jan Merta, Svätopluk Mikyta, Kamila Musilová, Jan Nálevka & Václav Stratil, Pavla Naďová, Petr Nikl, Michal Pěchouček, Ivan Pinkava, Jan Poupě, Skupina Rafani, Tomáš Roubal, Lucia Sceranková, Pavla Sceranková, František Skála, Matěj Smetana, Václav Stratil, Tomáš Svoboda, Robert Šalanda, Adriena Šimotová, Jiří Topínka, Lubomír Typlt, unconductive trash, Kateřina Vincourová, Lenka Vítková

Výstava Výběr ze sbírky Fait Gallery II je prodejní a je poslední výstavou Fait Gallery ve stávajícím prostoru na adrese Ve Vaňkovce 2.

Marek Meduna / MEZI ZLODĚJI PSŮ

28.09.2013 - 14.11.2013

Fait Gallery & Fait Gallery MEM, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 26. 09. 2013 v 19.00

Kurátor: Denisa Kujelová

V konceptuální tvorbě Marka Meduny je demonstrována zejména nejednoznačnost norem lidského vnímání a tyto zdánlivé determinace jsou záměrně narušovány propojováním až stíráním hranic jazyka a obrazu. Z diváka se tak jako v modelu středověkého umění, tj. jeho produkce a následné percepce, stává zároveň čtenář. Sémantická hra vztahu textu a obrazového motivu, ilustrujícího a ilustrovaného, je ve čtení děl dále podporována zpochybňováním instalačních konvencí, rozličnými kombinacemi a kumulací metafor, symbolů a atributů. Jako indicie čtenáři krom děl samotných a v nich často obsažených textových polí slouží i popisky děl, které jsou leckdy svým posunutím do videoinstalací svébytnými uměleckými artefakty, a samozřejmě názvy výstav. K dešifraci však vede především interpretace vzájemných souvislostí a autorem zamýšlených paralel. Jejich celkovému vyznění pečlivě promyšlené konstrukce ale ve skutečnosti napomáhá intuitivní řazení a řetězení vytyčených principů a témat.

Autorovo sdělení je úmyslně významově směrováno jen částečně. Jeho rezignace na plné pochopení umělcova záměru, podpořená mnohovýznamovostí jednotlivých v instalaci uplatněných artefaktů a skrytými asociačními vazbami, umožňuje čtenáři naprostou interpretační svobodu. V ohledu k této výzvě Meduna pouze v jednotlivých paradigmatech náznakově uplatňuje hlavní motiv výstavy, jímž je delikt, a předkládá možnou linku detektivního příběhu, který má však, stejně jako jeho skutečnost, podstata a forma, zůstat nečitelný. Záměrně je tak konstrukce tušeného příběhu roztříštěná, postavy detektiva, oběti a pachatele navzájem zaměnitelné a symbolika větvených a množených motivů a atributů postav nejasná. Rozčleněním pláten do horizontálních, vertikálních a diagonálních schémat a ploch většiny kreseb na pásy vzniká navíc dojem celuloidového filmu, jenž má za následek stejně jako částečná absence perspektivy zpochybnění reality nabízené události a tím rovněž možnost odstupu a nadhledu. Případná evokace kinematografických sekvencí je umocněna detailními záběry předmětů fungujících jako případné náznaky k odhalení jádra příběhu a opakováním motivů užívané symboliky v rámci sousledného čtení jednotlivých kreseb a jejich možného pořadí. Ikonografické vzorce zločinu pocházející z autorova podvědomí jsou naplněny i ve formě detailů a umístění jednotlivých objektů v site specific instalaci, kde se symboly pastí, nástrah, návnad, osidel a léček společně s motivy pátrání, hledání, stopování a bloudění v různých plánech opakují.

V druhé místnosti se od detektivních zápletek fragmentárně předkládaného příběhu přes kresby se zašifrovanými osobními sděleními volně přechází do obecné roviny etických a filosofických kategorií. Autor skrze demonstraci pojmů rovnováhy, kauzality, fatality, kategorizace a dalších, kóduje akrostichem slovo Evropa a jasně tak odkazuje na Aristotela a Immanuela Kanta a k jejich teoriím příčinnosti. Je zřejmé, že tvorba Marka Meduny je postavena na svébytném humoru založeném na sémiotické hře s významy a že touto výstavou bude divák zamýšleně lapen do schémat vlastní obrazivosti.

Jdi zpět