24.05.2023 - 29.07.2023
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátorka: Pavlína Morganová
Vernisáž: 24. 5. 2023, 19:00
Od roku 2019 pracujeme pod značkou unconductive trash. Je to anagram našich rodných měst – Duchcov (Michal Pěchouček) a Traunstein (Rudi Koval).Fatalisticky zabarvená slovní hříčka obrazně vyjadřuje vnitřní aspekty společné pracovní metody. Trashse hromadí během každého tvůrčího procesu i produkce. Odpad je důležitým a důvěrně známým pojmem z krajiny kulturních hodnot. Retardační vlastnost unconductivevylučuje regulaci odpadu i kontrolu směru tvůrčí energie. Značka je tedy naším komprimovaným manifestem – v umění nepovažujeme za důležité věci ukončit. Podstatný je začátek tvůrčí aktivity, a ne její dokončený výsledek. Smyslem naší spolupráce je odstranění nánosů minulosti a objevování nové umělecké identity.
Výchozím bodem naší autorské interakce je závěsný obraz – ukázal se jako vhodný a dostupný prostředek ke společnému hledání nové jazykové i obsahové identity. Jádrem naší spolupráce je touha zbavit se nánosů vlastní minulosti, tedy naučit se zapomenout naše původní výtvarné rukopisy. Prozkoumáváme nový malířský rukopis, skrze jiné materiály a metody, včetně prostorových nebo časových dimenzí umělecké práce. Ve dvojici je možné objevit nová témata k uměleckému převyprávění i novou všednost. Experimentujeme s výtvarnými prostředky a zároveň zkoušíme „moderovat“ intenzitu a provázanost společných každodenních aktivit. Rámujeme do umění nejen společné poznání, ale i obyčejné zážitky, situace, které lze společně naplánovat a prožít. Věnujeme se takzvaným jednodenním a dlouhodobým výzvám. Pokoušíme se tuto zkušenost subtilní každodennosti tematizovat v robustním celku, jakým je výstava.
Název výstavy LARGELY OBSERVED je inspirován jedním z termínů evropské makroseizmické stupnice zemětřesení. Určuje stupeň kritického stavu, který je ve velké míře pozorován, ale nemusí být brán fatálně – je pro nás možným vyjádřením kvality divácké zkušenosti, mohutnosti vnitřního prožitku z uměleckého díla. Výstava je uvozena našimi prvními společnými díly – burning daylight (2020) a pokračuje cyklem unconductive chronology (2023) – sérií čtyřiceti osmi společně šitých obrazů. V centru pak stojí dva rozsáhlé cykly obrazů gold tint (2022) a virgin blue (2023), inspirované výzkumem vizuálních dokumentů potlačených příběhů minulosti. Výstavu jsme koncipovali jako dialog mezi dvěma světy: minulým a přítomným, velkým a malým. Skrze monochromní práci s barvou a figurativním detailem se pokoušíme vyprávět skutečné příběhy 20. století, které rezonují s naší dnešní každodenností.
virgin blue (2023)
Instalace obrazů a monumentální dílo na pomezí architektury, designu a velkoformátové reliéfní malby je inspirováno dobovými fotografiemi jednoho z prvních anglických ženských fotbalových týmů Dick, Kerr Ladies F.C., který vznikl během první světové války. Přestože dosáhl značné popularity a sportovních úspěchů, čelil tým silnému odporu Fotbalové asociace, která ženám na padesát let zakázala hrát na jejich hřištích a stadionech. Důvodem zákazu byla „ochrana“ žen, které podle asociace nebyly fyzicky schopné hrát fotbal. Cyklus obrazů tak připomíná nejen úskalí ženské emancipace, ale i období světových válek, kdy došlo k mnoha strukturálním společenským změnám.
burning daylight (2020)
První díla unconductive trash vznikla jako experiment – autoři společně upravili obrazy, které v roce 2017 vytvořil Rudi Koval. Cyklus burning daylight tak zachycuje moment setkání dvou uměleckých osobností a jejich neslučitelných rukopisů. Dialog mezi abstrakcí a figurací, malířsky cítěnou plochou a kresbou šicího stroje, snímání a napínání plátna na jiný formát, odstraňování a párání již existujícího, ale i vyjasňování práce s barvou, to vše bylo součástí hledání nových postupů a témat.
unconductive chronology (2023)
Kontinuální řada čtyřiceti osmi obrazů je koncipována jako monumentální prvek v prostoru i jako sled filmových políček pro pohyblivý obraz. Na jednotlivých plátnech je patrný zásah, který opakovaným prošíváním smršťuje jejich plochu, a tím tvoří objem. Látka se nevratně zakřivuje i po následném napnutí na dřevěný rám.Unconductive trash pracují na dvou šicích strojích zároveň, s minimální kontrolou výsledku a podle určených podmínek, jež se opakují. Zachycují tím osobní jednotu v něčem, co je práce i nicnedělání zároveň, co je sváteční i obyčejné.
unconductive loop (2023)
Interaktivní instalace tematizuje mechaniku šicího stroje, jeho magický zvuk a nepřekonatelný přínos lidské civilizaci. Právě krokový mechanismus stroje umožnil pohyb filmového pásu v kameře. Hybatelem tohoto díla je pozorující publikum – bez jeho přítomnosti by dílo neexistovalo.
gold tint (2022)
Cyklus obrazů gold tintje volně inspirován dokumentárními fotografickými snímky každodenního života vojáků za druhé světové války. Například soubor reportážních fotografií, které pořídil v roce 1940 John Tophampři práci ve zpravodajské službě RAF, zachycuje jednotku domobrany v anglickém Gravesendu, nacvičující zábavné vánoční představení – vojáci v něm vystupovali v ženských rolích a převlecích. Divadelní zkoušku ukončil poplach a všichni se museli přemístit na obrannou pozici – na odmaskování a převléknutí do uniformy nebyl čas. Celý příběh, včetně zkoušky, je zdokumentován na několika výmluvných momentkách. Zachycují touhu britských vojáků na chvíli zapomenout na válečnou realitu, užít si zábavu a zpřítomnit chybějící ženský element – nechat sublimovat touhu po něm. Snímky byly dlouho cenzurovány britským ministerstvem informací, aby nebyly zneužity nepřítelem. Vojáka-hrdinu totiž stavěly do úplně nové situace.
Gender parody a cross dressing, běžně využívané v divadle, nejsou ani v armádě ojedinělým jevem, jak dokládá např. kniha Soldier Studies (Martin Dammann, ed., Soldier Studies. Cross-Dressing in der Wehrmacht, Berlin: Hatje Cantz, 2019), kde jsou na amatérských fotografiích zachyceny výjevy vojáků německé armády, kteří se převlékají za ženy – tedy výjevy, které byly v přímém rozporu s nacistickou ideologií.
Výjevy na obrazech zachycené skrze konkrétní gesta a situace se symbolicky dotýkají mnoha aspektů dnešní diskuze o genderových stereotypech, o lidských touhách a nejrůznějších odstínech identit. Autoři tím chtějí mimo jiné zdůraznit, že muž je schopen absolutní empatie a ženství je mu vlastní. Hledat normalitu a každodennost je pro lidskou bytost přirozené i v chaosu války.
macroseismic scale, 2022
Obrazný přepis evropské makroseismické stupnice, která bere, na rozdíl od té starší, Richterovy, v potaz intenzitu lidského vnímání odvislého od fyzikálních změn. Například stupeň largely observed určuje kritický stav, který je ve velké míře pozorován uvnitř budov. Při tomto stupni se nikdo nemůže tvářit, že si ničeho nevšímá. Zemětřesení uvnitř budov cítí mnozí, venku jen výjimečně.
you have no power over me, 2023
Textový zásah do okna galerie zpřítomňuje repliku, která slouží k prolomení kletby v závěru fantasy filmu Labyrint (režie Jim Henson, 1986). Zde je zamýšlena jako možná analogie k postavám vojáků, respektive k jejich prožívání chaosu a touze z něj vystoupit.
-
Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátor: Pavel Kubesa
Speciální zahajovací den: 8. 10. 2020, 16.00–21.00
Událost malby
Výstavní projekt RAFA MATA je po dlouhé době první sólovou výstavou Tomáše Absolona v České republice. Autor v ní rozvíjí svou vnitřní motivaci obracet se zpět k otázkám ryzí malby. Jako své výrazové prostředky volí nejzákladnější fundament malířského arsenálu – barvu a tvar – a současně s touto volbou i redukuje možnosti výstavní a instalační estetiky na limitní minimum. Takováto autorská strategie staví do centra pozornosti formát obrazu „sám o sobě“ a v koncentrované podobě předkládá Absolonovy nalezené podoby současné malby.
Pro Tomáše Absolona je v dlouhodobé perspektivě vždy důležitá práce s vlastní kontinuálně budovanou knihovnou inspirací. Obsáhlá databáze témat, symbolů a vlivů, pramenících z širokého kulturního vědomí rámovaného životní zkušeností globálního světa webu 2.0, umožňuje Absolonovi ve svých vizuálních zkratkách přesahovat konzervativní pojetí obrazu směrem k “postmoderním mytologiím“: obraz je propojen s vnějšími fenomény pouze bytostně, tj. ontologicky, nikoli však reflektovaně (tj. sémanticky). Obrazová vizualita tak není nikterak ikonicky (dokonce ani „arbitrárně“) spjata s inspiračními obsahy: referenční funkce obrazového znaku je zcela upozaděna a “tematičnost“ sérií vytváří určující estetické formální prostředí, v němž Absolon ohledává možnosti rozvíjení nových obrazových motivů.
Estetickým prostředím, tedy sumou estetických rysů a kvalit, tradičních symbolů, mýtů a reprezentací, které rámují pozadí projektu RAFA MATA, je hybridní území mezi vrcholovým sportem a korporátní ideologií: Absolon se ve svých aktuálních obrazech odráží od specifické vnitřní estetiky vrcholového tenisu a elaborovaných vizuálních systémů tabákového průmyslu. Dva na první pohled přísně vzdálené světy zde však rezonují skrze svou vizuální atraktivitu, skrze výrazné piktoriální reprezentace a podobně silný emocionální náboj celkového obrazu obou tak „nesmírně sexy životních stylů“. Hranice mezi těmito inspiračními vlivy však Absolon smývá a extrahuje z nich pouze jejich příznačnou barevnou skladbu a tvarové založení.
V sérii RAFA MATA je znatelný posun od předešlých sérií, v nichž Absolon přejímal formální tendence z jiných kreativních oborů jako například grafický design či typografie a jednotlivé obrazy podřizoval vytyčenému souhrnnému konceptu. Nyní se však zaměřuje na malířské řešení konkrétního obrazu. V každé jednotlivé malbě usiluje prostřednictvím unikátního vizuálního motivu o rozvinutí čistě malířské vnitřní logiky obrazu, která se odkrývá až v samotné události malby. Prostorověji uchopená barevnost, zprostředkovaná ať už pozvolnými či hrubými barevnými přechody, a volně pojaté tvarové linie navrací do hry Absolonových obrazů jednak znovunalezenou objektovost motivů, současně ale otevírají i možnost pro tematizaci chyby malování: prostor chyby je pak i místem dění se malby, které onu vnitřní logiku vizualizuje a odkrývá.
Absolonovy nejnovější obrazy si tak žádají zájem o detail. Zpřítomňují obraz zpět v čase a fyzickém prostoru, vymaňují jej z interpretačních a recepčních strategií konzumpce vizuálních reprezentací v prostředí digitálních platforem a zasazují jej do tělesného vztahu s pozorujícím divákem. Událost malby se tak (v jinak stále více se dematerializujícím způsobu prožívání každodennosti) stává přímo přístupnou události prožívání malby: vzniká tak bytostná kontinuita mezi vnitřním já a okolním světem, kontinuita nezprostředkovaná a nezprostředkovatelná, kontinuita, která v aktuálním období globální pandemie zažívá naléhavou krizi.
Virtuální prohlídku výstavy Tomáše Absolona - RAFA MATA najdete zde.