Sběratelský cyklus významných privátních sbírek OKA MŽIK / Část první: Privátní sbírka z Brna

Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.

Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.

Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.

Ondřej Chrobák

Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:

- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,

- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,

- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,

- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.

Sběratelský cyklus významných privátních sbírek OKA MŽIK / Část první: Privátní sbírka z Brna

22.03.2014 - 16.05.2014

Fait Gallery, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 20. 3. 2014 v 19.00

Kurátor: Denisa Kujelová

Sběratelský cyklus, který Fait Gallery připravuje v kooperaci s ostatními privátními sběrateli v České republice i v zahraničí, otevírá veřejnosti možnost nahlédnout do soukromých sbírek, jež zatím nebyly nikdy zveřejněny. Od klasických autorských či skupinových výstav se samozřejmě odlišuje perspektiva nahlížení a díla jsou vnímána rovněž v celkovém kontextu sbírky. Některé velmi rozsáhlé sbírky nebude možné obsáhnout z kapacitních důvodů celé, a tak budou dle jednotlivých případů vybrána klíčová díla dané kolekce či bude průřezem sbírky demonstrována šíře sběratelského záběru.

Název OKA MŽIK má evokovat jedinečnost daného momentu a zároveň pomíjivost relativně krátkého časového intervalu, kdy budou sbírky, převážně děl zakoupených přímo z ateliérů autorů, tudíž zatím (až na velmi sporé výjimky) nepublikované, zvěřejněny a poté znovu z očí širšího publika zmizí.

Příběh první sbírky patřící brněnskému manželského páru plní bohulibý klasický model osobní roviny sběratelství. Pro oba do umění zanícené manžele bylo na počátku klíčové setkání s postavou brněnského sběratele, který se stal jejich uměleckým mentorem. Profilace této rozsáhlé sbírky vznikající přes čtyři desetiletí není pevně dána obdobím, skupinou, médiem (i když zde je třeba zhodnotit, že se jedná spíše o média klasická) ani jinými pevně danými kritérii, ačkoli zpočátku možná o jistý logický záměr šlo. Její první akvizice totiž tvoří díla původních členů Skupiny 42, obzvláště Bohumíra Matala, Františka Grosse, Jiřího Koláře a Kamila Lhotáka, ovšem zcela pochopitelně až ze 70. let, kdy sbírka mladého páru začala vznikat. Především Bohumír Matal, jeden z nejbližších rodinných přátel, je ve sbírce hojně zastoupen po období dvou dekád. Dalším možným pevným bodem sbírky je četné zastoupení členů UB 12, a to zejména Adrieny Šimotové, Aleny Kučerové a především manželů Janouškových. Právě vzhledem k velkému množství děl uměleckých párů je zřejmá osobní rovina vztahů s autory a jejich partnery, s nimiž manželé udržovali a udržují přátelské vztahy, což je rovněž zvěčněno dedikacemi na reversech některých děl.

Sbírka se tedy formulovala na základě kontaktů, doporučení a návštěv v ateliérech, hlavně v brněnském kontextu, ale nebyly výjimkou ani návštěvy v ateliérech pražských a akvizice ze zahraničí. Jejím těžištěm jsou pochopitelně díla z let sedmdesátých a je hodno sympatií, že sbírka pokračuje až do současnosti, a ačkoli manželé již mnohým místem nedisponují, stále zcela podléhají sběratelské vášni a díla pořizují do sbírky dále.

Presentace sbírky (na přání manželů anonymní) byla volena tak, aby byl ukázán rozsah sbírky od počátečních akvizic až po soudobé přírůstky a rovněž demostrována šíře médií a jednotlivých malířských, kresebných a sochařských přístupů.

Jdi zpět