Sběratelský cyklus významných privátních sbírek OKA MŽIK / Část první: Privátní sbírka z Brna

První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.

Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.

Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.

Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.

V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.

Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.

Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.

Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.

Text: Ondřej Kotrč

Sběratelský cyklus významných privátních sbírek OKA MŽIK / Část první: Privátní sbírka z Brna

22.03.2014 - 16.05.2014

Fait Gallery, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 20. 3. 2014 v 19.00

Kurátor: Denisa Kujelová

Sběratelský cyklus, který Fait Gallery připravuje v kooperaci s ostatními privátními sběrateli v České republice i v zahraničí, otevírá veřejnosti možnost nahlédnout do soukromých sbírek, jež zatím nebyly nikdy zveřejněny. Od klasických autorských či skupinových výstav se samozřejmě odlišuje perspektiva nahlížení a díla jsou vnímána rovněž v celkovém kontextu sbírky. Některé velmi rozsáhlé sbírky nebude možné obsáhnout z kapacitních důvodů celé, a tak budou dle jednotlivých případů vybrána klíčová díla dané kolekce či bude průřezem sbírky demonstrována šíře sběratelského záběru.

Název OKA MŽIK má evokovat jedinečnost daného momentu a zároveň pomíjivost relativně krátkého časového intervalu, kdy budou sbírky, převážně děl zakoupených přímo z ateliérů autorů, tudíž zatím (až na velmi sporé výjimky) nepublikované, zvěřejněny a poté znovu z očí širšího publika zmizí.

Příběh první sbírky patřící brněnskému manželského páru plní bohulibý klasický model osobní roviny sběratelství. Pro oba do umění zanícené manžele bylo na počátku klíčové setkání s postavou brněnského sběratele, který se stal jejich uměleckým mentorem. Profilace této rozsáhlé sbírky vznikající přes čtyři desetiletí není pevně dána obdobím, skupinou, médiem (i když zde je třeba zhodnotit, že se jedná spíše o média klasická) ani jinými pevně danými kritérii, ačkoli zpočátku možná o jistý logický záměr šlo. Její první akvizice totiž tvoří díla původních členů Skupiny 42, obzvláště Bohumíra Matala, Františka Grosse, Jiřího Koláře a Kamila Lhotáka, ovšem zcela pochopitelně až ze 70. let, kdy sbírka mladého páru začala vznikat. Především Bohumír Matal, jeden z nejbližších rodinných přátel, je ve sbírce hojně zastoupen po období dvou dekád. Dalším možným pevným bodem sbírky je četné zastoupení členů UB 12, a to zejména Adrieny Šimotové, Aleny Kučerové a především manželů Janouškových. Právě vzhledem k velkému množství děl uměleckých párů je zřejmá osobní rovina vztahů s autory a jejich partnery, s nimiž manželé udržovali a udržují přátelské vztahy, což je rovněž zvěčněno dedikacemi na reversech některých děl.

Sbírka se tedy formulovala na základě kontaktů, doporučení a návštěv v ateliérech, hlavně v brněnském kontextu, ale nebyly výjimkou ani návštěvy v ateliérech pražských a akvizice ze zahraničí. Jejím těžištěm jsou pochopitelně díla z let sedmdesátých a je hodno sympatií, že sbírka pokračuje až do současnosti, a ačkoli manželé již mnohým místem nedisponují, stále zcela podléhají sběratelské vášni a díla pořizují do sbírky dále.

Presentace sbírky (na přání manželů anonymní) byla volena tak, aby byl ukázán rozsah sbírky od počátečních akvizic až po soudobé přírůstky a rovněž demostrována šíře médií a jednotlivých malířských, kresebných a sochařských přístupů.

Jdi zpět