Filip Dvořák: The Ravine – The Room

První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.

Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.

Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.

Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.

V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.

Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.

Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.

Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.

Text: Ondřej Kotrč

Filip Dvořák: The Ravine – The Room

22.02.2023 - 06.05.2023

Fait Gallery PREVIEW, Ve Vaňkovce 2, Brno

Kurátor: Michal Stolárik

Vernisáž: 22. 2. 2023, 19:00

Díra, která nebyla a teď tam je.

Filip Dvořák patrí k mladej generácii českých vizuálnych umelcov a jeho multimediálna tvorba prirodzene prechádza od expandovanej povahy maľby a závesných obrazov cez objekty, inštalácie až k práci s videom či autorským textom. Fluidný rukopis diel vychádza zo širokého záberu autorovej inšpirácie – Dvořáka fascinujú dejiny, historické ornamenty, príroda a prírodné úkazy, špekulatívne fikcie či materiály s ich symbolickými významami. V jeho postkonceptuálnom uvažovaní sledujeme cielenú formálnu redukciu a čistotu remeselného spracovania v kontraste so silným emocionálnym nábojom so sklonom k melancholickému spektru pocitov pominuteľnosti, nádeje či očakávania. Pracuje v cykloch, varíruje formy a motívy, hľadá ideálne verzie a kompozície.

Svět je strž a strž je světem.

Samostatná výstava The Ravine – The Room je pokračovaním Dvořákovej série Strž, ktorou od roku 2020 rozvíja rovnomennú autorskú poviedku. V krátkom texte opisuje realitu spoločenstva žijúceho v rokline, ktorá vznikla po nečakanom zosuve pôdy. Nádeje a túžby obyvateľov žijúcich v limitovanom priestore sa upierajú na vytúžený moment, keď strom, o ktorý sa spoločne starajú, dorastie do takej výšky, že domovskú roklinu budú schopní opustiť a zažiť realitu sveta „tam hore“. Ako každé heterogénne spoločenstvo sa ani toto nezhodne na všetkom. Snaha o dialóg je miestami nemožná a názory na svet sa prirodzene líšia.

Dvořákova fikcia je plná symboliky, viery a nádeje, trpezlivosti a očakávania. Bájka o Strži je jednoduchou a ľahko pochopiteľnou autorovou fantáziou, ktorej sila, údernosť a obrazotvornosť tkvie v obsahovej redukcii, repetíciách a historizujúcej lyrickosti. Vo svojej textovej verzii je plnohodnotne zrozumiteľná, sú to však práve imaginatívne a fiktívne artefakty, ktoré vytvárajú klamlivý pocit existencie paralelnej reality.

Ale musí tam snad přece něco být. Musí.

Musí být i něco víc.

Doteraz realizované výstavné prezentácie imaginárneho sveta (Strž, 2020, Luxfer Gallery, Česká Skalice; Ravine Culture,2021, Berlínskej model, Praha; Ve strži a jiné příběhy, 2022, GAVU, Cheb) spájala eklektická forma, ktorej prostredníctvom Dvořák komunikoval predstavu, že diela vznikli od rôznych autorov. Minulé výstavné celky pozostávali z tradične ladených krajinomalieb s romantizujúcimi pohľadmi na roklinu alebo objekty a maľby zobrazujúce strom ako symbol rastúcej nádeje. Rukopis diel bol rôznorodý, no spájal ich spoločný záujem o realitu onoho sveta.

V aktuálnom výstavnom environmente Dvořák mení fokus z makra na mikro a zameriava sa okrem iného aj na fragmenty z jednej izby neznámeho hrdinu. Gros tvoria závesné objekty – manipulované drevené obklady s kovanými medenými detailmi. Fiktívne readymady spoločne s obrazotvornými muzeálnymi rekonštrukciami kedysi pravdepodobne funkčných predmetov približujú jednotlivé časti Strže. Pôvodný formálny eklektizmus sa homogenizuje, pričom už na prvý pohľad odkazuje na povedomé historizujúce formy a znaky. Sledujeme postupné opúšťanie ornamentu smerom k rigidnej geometrii a kvadratickým vzorom, prvky modernistickej architektúry a dizajnu – niekde medzi Josefom Hoffmannom, Charlesom Renniem Mackintoshom, Art Nouveau a secesiou. V kombinácii s futuristicky a miestami dystopicky ladenou špekuláciou, estetikou starých múzeí či pseudoedukatívnymi prvkami Dvořák bližšie objasňuje podrobnosti a ďalej rozvíja existenciu spoločenstva v rokline.

Možná však už příští jaro, možná že už příští rok,

dosáhnou větve tak blízko k hornímu okraji,

že bude stačit jen jeden malý skok.

Jdi zpět