23.10.2025 - 10.01.2026
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Koncepce výstavy: Ondřej Kotrč
První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.
Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.
Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.
Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.
V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.
Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.
Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.
Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.
Text: Ondřej Kotrč
-
Fait Gallery, Božetěchova 1, Brno
Vernisáž: 20. 11. 2014 v 19.00
Kurátor: Ondřej Chrobák
Výstavní cyklus OKA MŽIK pokračuje reprezentativním výběrem ze sbírky Jiřího Valocha. Postava Jiřího Valocha (1946), teoretika, kurátora a umělce, se stala v mnoha ohledech synonymem pro brněnskou uměleckou scénu posledních pěti dekád. Rádius jeho aktivit však významně překročil lokální dění. Po zásluze se dnes potvrzuje jeho klíčová role při uvádění a prosazení konceptuálního umění nejen v českém, ale také širším středoevropském kontextu. Vytváření osobní sbírky pro Jiřího Valocha představovalo integrální součást jeho umělecké, teoretické i životní praxe. Na rozdíl od klasických sbírek vytvářených milovníky umění plnila primárně dokumentační funkci osobního archivu. To však neznamená, že by nebyla budována na základě brilantního vkusu, názoru a vášně. Opak je pravdou. Současná sonda, která je první veřejnou prezentací legendární a legendami opředené sbírky, je zároveň předzvěstí rozsáhlého projektu Moravské galerie v Brně věnovaného osobnosti Jiřího Valocha.
Přes čtyřicet děl od více jak dvou desítek umělců vystavených ve Fait Gallery představuje pouze fragment kolosální sbírky Jířího Valocha. V roce 2002 předal Jiří Valoch do pražské Národní galerie soubor přesahující tři tisíce uměleckých děl. Z tohoto zdroje však současná prezentace nemusela čerpat. Výstava se také primárně soustředí na obrazy, sochy a objekty a ponechala až na výjimky stranou práce na papíře, které jinak představují důležitou součást sbírky. Je třeba zdůraznit, že ke všem autorům zastoupeným ve sbírce lze dosledovat také teoretickou reflexi Jiřího Valocha. Jejich tvorbu podrobně rozebíral v úvodních textech k výstavám, které sám kurátorsky připravil, nebo v recenzích a samostatných statích na stránkách odborných periodik. Řadu jejich výstav připravil pro brněnský Dům umění, kde působil od roku 1972 až do roku 2001. S většinou umělců také udržoval pravidelný osobní kontakt a mnohé z nich zásadním způsobem ovlivnil. V tomto směru nemá Valochova sbírka v českém kontextu paralelu.
Ondřej Chrobák