Tomáš Absolon / Monet on my mind

Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.

Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.

Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.

Ondřej Chrobák

Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:

- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,

- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,

- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,

- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.

Tomáš Absolon / Monet on my mind

10.12.2014 - 16.01.2015

Fait Gallery PREVIEW, Dominikánské nám. 10, Brno

Vernisáž: 9. 12. 2014 v 18.00

Kurátor: Martin Nytra

Ve středu zájmu Tomáše Absolona je obraz, který v jeho pojetí můžeme chápat jako rozhraní mezi zobrazením a abstrakcí. Daleko větší pozornost než této hranici však autor věnuje práci s vizuálními zkratkami a také samotným prostředkům malby, mezi něž patří i výraz a gesto.

Absolon se zaměřuje na vztah obrazu k realitě, kterou reprodukuje i spoluutváří, a proto jej také chápe jako komunikační nástroj, který využívá vlastní jazyk, ale také jako specifický druh zkušenosti. Tento jeho zájem se projevuje i v užívání řady formálních prvků jako jsou fragment a linie, které pracují jak s divákovou vizuální pamětí, tak i s jeho psychologií, čímž vzniká neustálé napětí, které je způsobeno snahou tyto znaky dešifrovat. V pracích z posledních let se můžeme setkat s principem postupného seriálového zkoumání možností a limitů poměrně úzce vymezeného repertoáru motivů, jako je například opakující se kompoziční schéma nebo podobný způsob práce s malířským gestem. Tento proces je zároveň součástí hlubšího uvědomování si jejich nezaměnitelných vlastností a potenciálu.

Pokud bychom měli tvorbu Tomáše Absolona přiblížit v určitém kontextu, mohli bychom ji zařadit k širšímu diskurzu odkazování se ke specifickým podmínkám média a jeho historie. Základní sestava prvků, s kterými jednotlivá plátna pracují, částečně vychází z obsáhlého fondu abstraktního malířství. Také bychom mohli zmínit tendence v současném umění a reflektovat určité myšlenky vyjmuté z objektově orientované ontologie a teoretického uvažovaní nad fungováním a povahou různých vizuálních strategií produktového designu. Principy odvozené z těchto dvou okruhů a z nich odvozené významy jsou tou první viditelnou platformou, kde se odehrává převážná část jejich vzájemného prolínání, souběhů a kontradikcí, se kterými autor pracuje.

Zvláštní význam v Absolonově práci zaujímá určitý opoziční systém kompozic, na základě kterého se vedle sebe ocitají konstruované prvky techničtějšího charakteru v kontaktu s barevnými valéry, atmosférickými efekty a dalšími impresemi, které bychom mohli řadit do kategorie symbolů, jež zastupují spíše smyslovou a duchovní sféru nebo jsou také často vnímány jako projev umělcovy niterné emoce. Jsou to zároveň zavedené znaky a strategie, které našly širší využití v celém spektru kulturní produkce, a tak snad ani nezbývá nic jiného než se k nim vztahovat s přiměřeným odstupem a ironií. A tak i název této výstavy by mohl být vlastně úspěšný slogan.

Martin Nytra

Jdi zpět