Jiří Valoch / SLOVA

Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.

Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.

Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.

Ondřej Chrobák

Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:

- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,

- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,

- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,

- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.

19.08.2015 - 02.10.2015

Fait Gallery PREVIEW, Dominikánské nám. 10, Brno

Vernisáž: 18. 8. 2015 v 18.00

Výstava Slova je jako kniha pro líné čtenáře s bystrou myslí. S minimem slov dosahuje maximálního účinku. Obsahuje tvorbu Jiřího Valocha, která se na způsob galerijní instalace představuje veřejnosti vůbec poprvé. Původně byla určená k privátnímu čtení, k osobní komunikaci formou korespondence s blízkými lidmi a podobně smýšlejícími kolegy, (případně ke snadné poštovní distribuci na zahraniční výstavy a přehlídky umění). Této formě sdílení odpovídá i její materiálová podoba: listy papíru, převážně ve formátu A4.

Cyklus 12 partitur – 12 filmů je možné řadit do oblasti tzv. konceptuální poesie. Jedná se o strohá, ovšem hluboce imaginativní sdělení řazená sekvenčně za sebou. Estetické kvality textu typické pro autorovu konkrétní a vizuální poesii z 60. let zde ustupují do pozadí ve prospěch samotného procesu čtení. Tím, že je tento text prezentován na stěně galerie, zároveň vzniká zajímavé propojení chůze a četby, fyzického a intelektuálního zážitku. (S fyzičností ve smyslu navození různých vjemů, vůně, barvy, gest a pohybu, Jiří Valoch pracuje opakovaně.) Další součástí výstavy jsou kresby věnované Gertě Pospíšilové (autorově životní partnerce, překladatelce a dlouhodobé zaměstnankyni Domu umění města Brna, jejíž odkaz by neměl být zapomenut).

Vše završuje textová instalace: před počátkem. Jedná se o převedení textu původně vytvořeného na formátu A4 na stěnu galerie. Je to opět častý princip Valochovy tvorby ze 70. let, kdy mu stránka papíru suplovala tehdy nedostupný prostor oficiálních galerií. Divák tak skutečně vstupuje do pomyslné knihy končící větou o univerzální moci jazyka. O jeho schopnosti vztahovat se ke stavu, kterého nedokážeme svou existencí dosáhnout. Textová instalace před počátkem tak otevírá volné pole představ a významů. Je to jako básníkova výzva na dobrodružnou cestu.

Text: Jana Písaříková

Jdi zpět