TOMÁŠ SVOBODA / JEDNA VTEŘINA ŽIVOTA JULIE ROBERTS

Druhá část přehledové prezentace sbírky Fait Gallery, která volně navazuje na předchozí výstavu, je v určitém ohledu jejím protikladem. Oproti předešlé části, jež primárně reprezentovala abstraktní umění druhé poloviny 20. století, především se zaměřením na geometrii a strukturu, českou modernu a její rezonance a patrné vlivy v současné české malbě, se pozornost výstavy přesouvá k umění, které více akcentuje zobrazení reálného světa.

V protikladu k autorům tvořícím v intencích geometrické abstrakce, kteří předkládají univerzálnější obsahy, se dostáváme k umění, jež čerpá inspiraci z reality, více či méně explicitně ji ztvárňuje, a zároveň staví do popředí zájem o lidskou figuru a její vyobrazení.

Právě zájem o lidské tělo či tělesnost, objevující se přímo nebo přeneseně skrze fragmenty či nástroje a situace, jež jsou s ní nedílně spjaté, tvoří určitý rámec výstavy. Ve výstavě se tudíž objevuje řada děl reflektujících například téma sportu, zároveň však v rámci zájmu o člověka vyvěrá i jistý existenciálně dekadentní rozměr či aspekt humoru.

Chronologicky se nezávazně přesouváme k dílům, která vznikla převážně po roce 2000, což se projevuje i v širším zastoupení média instalace, jejímž příkladem může být rozměrné dílo Hluboko v nepřátelském území umělecké skupiny Rafani, patřící k nejrozsáhlejším realizacím této skupiny. Instalace vyplňuje nepřehlédnutelnou část výstavy, a jak již bylo zmíněno, komentuje skrze vztah výtvarného umění a sportovní symboliky složitější psychologickou situaci. S ohledem na množství zastoupených autorů je ovšem nemožné věnovat pozornost všem jednotlivostem a ponecháme na divákovi, aby si našel své vlastní souvislosti či oblíbená díla.

Výstava má předem nastíněný selektivní rámec, neklade si ovšem ambice předkládat jednoznačnou zprávu o konkrétní problematice či tématu, což je vzhledem k její povaze pochopitelné. Snaží se však přiblížit výdobytky extenzivní sběratelské činnosti Fait Gallery a Igora Faita za posledních 15 let, představit řadu kvalitních děl českých i zahraničních umělců, nechat je vyznít v jejich individualitě, a zároveň představit okruh, v němž tyto individuality koexistují a navzájem se podporují v rámci kompaktního celku.

Zastoupené autorky / zastoupení autoři:

Vasil Artamonov & Alexej Klyuykov, Alžběta Bačíková, Ondřej Basjuk, Nina Beier, Marie Blabolilová, Josef Bolf, Radek Brousil, Jan Brož, Michel Comte, Milena Dopitová, Markéta Filipová, Jiří Franta & David Böhm, Jan Gemrot, Martin Gerboc, Michal Gogora, Damien Hirst, Katarína Hládeková & Ondřej Homola, Katarína Hládeková & Jiří Kovanda, Jakub Hošek, František Hudeček, Matyáš Chochola, Krištof Kintera, Eva Kmentová, Vendula Knopová, Vladimír Kokolia, Jiří Kolář, Eva Koťátková, Ondřej Kotrč, Alena Kotzmannová, Denisa Krausová, Nika Kupyrova, Alicja Kwade, Martin Lukáč, Kamila Maliňáková, Pavla Malinová, Pavel Matyska, Marek Meduna, Jan Merta, Svätopluk Mikyta, Kamila Musilová, Jan Nálevka & Václav Stratil, Pavla Naďová, Petr Nikl, Michal Pěchouček, Ivan Pinkava, Jan Poupě, Skupina Rafani, Tomáš Roubal, Lucia Sceranková, Pavla Sceranková, František Skála, Matěj Smetana, Václav Stratil, Tomáš Svoboda, Robert Šalanda, Adriena Šimotová, Jiří Topínka, Lubomír Typlt, unconductive trash, Kateřina Vincourová, Lenka Vítková

Výstava Výběr ze sbírky Fait Gallery II je prodejní a je poslední výstavou Fait Gallery ve stávajícím prostoru na adrese Ve Vaňkovce 2.

TOMÁŠ SVOBODA / JEDNA VTEŘINA ŽIVOTA JULIE ROBERTS

02.11.2012 - 01.12.2012

Fait Gallery MEM, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 1. 11. 2012 v 19.00

Kurátor: Jiří Ptáček

Tomáš Svoboda vybral jednu vteřinu z filmu s americkou herečkou Julií Roberts a rozložil ji na 25 samostatných obrazů. Vyšel z nejrozšířenější snímkové frekvence užívané ve filmu a televizi a pominutelnou chvíli jedné vteřiny, tak krátké, že jí za všedních okolností nevěnujeme sebemenší pozornost, rozpitval na vizuální prvočástice, jako by díky tomu bylo možné spatřit dvě přiléhající vrstvy hereččiny existence – Julie Roberts v roli a jakési druhé Julie Roberts „per se“.Tomáš Svoboda se řadí do neformálnímu okruhu výtvarných umělců využívajících postupů a výrazových prostředků jiných disciplín. Pohybuje se na pomezí literatury, divadelní scénografie i filmu a nejdůsledněji je kombinuje v galerijních instalacích zaměřených na alternativní formy narace. Vždy se drží výrazové úspornosti a modelovosti, často pracuje s úsečnými, popisnými texty a jejich jednoduchou skladbou. Instalace doplňuje fragmenty trojrozměrných kulis
nebo architektonických konstrukcí odkazujících k efemérním stavbám ve filmových a televizních studiích.
Rovněž v prostorové instalaci Jedna vteřina života Julie Roberts bychom narazili na řadu výše jmenovaných prvků. Namísto narace je však hlavní pozornost upřena na specifické existenciální zdvojení herce. Navzdory provedené anatomické studii zůstávají „fiction“ a „non-fiction“ neoddělitelnými substancemi. Experiment – pokud to vůbec byl experiment – se nezdařil. Vědci by takové zjištění mohlo silně pošramotit sebevědomí a podlomit duševní rovnováhu. Pro umělce naopak může být poetickým potenciálem. Vyprázdněný prostor zaplňuje zkušeností odlišného prožívání obrazů, které plynuly a nyní neplynou, vyprávění, které je třeba jako puzzle sestavit kus po kuse z jednotlivých obrazů, a také času, který se začal rozpínat přes svoji původní nanicovatost.

Jiří Ptáček

Jdi zpět