TOMÁŠ SVOBODA / JEDNA VTEŘINA ŽIVOTA JULIE ROBERTS

První ze dvou přehledových výstav zhodnocuje sbírkotvornou činnost Fait Gallery, jež byla započata Igorem Faitem a následně systematicky pokračovala od roku 2012 v synergii s šéfkurátorkou Denisou Kujelovou, působící v galerii do poloviny roku 2025.

Vzhledem k rozsáhlosti sbírky čítající přes 1000 položek a s ohledem na širokou škálu uměleckých přístupů a časové rozkročení sbírky, které pokrývá horizont od předválečné avantgardy až po současné umění, bylo nasnadě uchýlit se k uspořádání dvou na sebe navazujících výstav.

Z důvodu udržení určité homogennosti výstavy bylo nutné najít pro výběr autorů a jednotlivých děl jednoduchý a univerzální klíč. Tím se ve většině případů stala abstraktně geometricko-konstruktivistická ten-dence, která až na jisté výjimky nabírá podobu čistého minimalismu, jindy se zase jedná o měkčí abstrakci s konotací k realitou inspirovanému východisku.

Část výstavy je rovněž věnována prezentaci předválečné moderny, která od počátku tvořila jádro sbírky. Právě kubizující tendence, zřetelná v pracích Emila Filly a četněji zastoupeného Antonína Procházky, generuje spojující prvek se zmíněnou geometricko-abstraktní tendencí, která v řadě případů u autorů působících ve druhé polovině 20. století nabývá až matematického charakteru.

V souvislosti s kubismem je také potřeba zmínit, že se ve výstavě nachází několik děl týkajících se spíše současného umění, které lze označit za explicitně figurální, zprostředkovávající určitý druh neokubismu, a v rámci koncepce výstavy tak tvoří výjimku, která potvrzuje pravidlo.

Konfrontační ráz přinášejí autoři mladší generace, kteří jsou do výstavy fluidně implementováni. Fungují jako leckdy nenápadné osvěžení a zároveň přinášejí zprávu o tom, že recyklace základních forem, jež byly definovány v první polovině 20. století, je stále aktuální, byť autorské východisko už je značně odlišné.

Z mediálního hlediska přináší výstava přehled segmentu sbírky, jenž se týká pouze tradičních uměleckých forem, jako je malba, kresba, grafika, objekt, socha, asambláž a různé typy koláže.

Celkovým záměrem výstavy je odprezentovat část sbírky týkající se předem nastíněných tendencí, najít a demonstrovat formální a obsahově sjednocující prvky mezi autory napříč zmíněným časovým spektrem a uvést je do vzájemného kontextu.

Text: Ondřej Kotrč

TOMÁŠ SVOBODA / JEDNA VTEŘINA ŽIVOTA JULIE ROBERTS

02.11.2012 - 01.12.2012

Fait Gallery MEM, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 1. 11. 2012 v 19.00

Kurátor: Jiří Ptáček

Tomáš Svoboda vybral jednu vteřinu z filmu s americkou herečkou Julií Roberts a rozložil ji na 25 samostatných obrazů. Vyšel z nejrozšířenější snímkové frekvence užívané ve filmu a televizi a pominutelnou chvíli jedné vteřiny, tak krátké, že jí za všedních okolností nevěnujeme sebemenší pozornost, rozpitval na vizuální prvočástice, jako by díky tomu bylo možné spatřit dvě přiléhající vrstvy hereččiny existence – Julie Roberts v roli a jakési druhé Julie Roberts „per se“.Tomáš Svoboda se řadí do neformálnímu okruhu výtvarných umělců využívajících postupů a výrazových prostředků jiných disciplín. Pohybuje se na pomezí literatury, divadelní scénografie i filmu a nejdůsledněji je kombinuje v galerijních instalacích zaměřených na alternativní formy narace. Vždy se drží výrazové úspornosti a modelovosti, často pracuje s úsečnými, popisnými texty a jejich jednoduchou skladbou. Instalace doplňuje fragmenty trojrozměrných kulis
nebo architektonických konstrukcí odkazujících k efemérním stavbám ve filmových a televizních studiích.
Rovněž v prostorové instalaci Jedna vteřina života Julie Roberts bychom narazili na řadu výše jmenovaných prvků. Namísto narace je však hlavní pozornost upřena na specifické existenciální zdvojení herce. Navzdory provedené anatomické studii zůstávají „fiction“ a „non-fiction“ neoddělitelnými substancemi. Experiment – pokud to vůbec byl experiment – se nezdařil. Vědci by takové zjištění mohlo silně pošramotit sebevědomí a podlomit duševní rovnováhu. Pro umělce naopak může být poetickým potenciálem. Vyprázdněný prostor zaplňuje zkušeností odlišného prožívání obrazů, které plynuly a nyní neplynou, vyprávění, které je třeba jako puzzle sestavit kus po kuse z jednotlivých obrazů, a také času, který se začal rozpínat přes svoji původní nanicovatost.

Jiří Ptáček

Jdi zpět