TOMÁŠ SVOBODA / JEDNA VTEŘINA ŽIVOTA JULIE ROBERTS

Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.

Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.

Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.

Ondřej Chrobák

Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:

- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,

- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,

- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,

- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.

TOMÁŠ SVOBODA / JEDNA VTEŘINA ŽIVOTA JULIE ROBERTS

02.11.2012 - 01.12.2012

Fait Gallery MEM, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 1. 11. 2012 v 19.00

Kurátor: Jiří Ptáček

Tomáš Svoboda vybral jednu vteřinu z filmu s americkou herečkou Julií Roberts a rozložil ji na 25 samostatných obrazů. Vyšel z nejrozšířenější snímkové frekvence užívané ve filmu a televizi a pominutelnou chvíli jedné vteřiny, tak krátké, že jí za všedních okolností nevěnujeme sebemenší pozornost, rozpitval na vizuální prvočástice, jako by díky tomu bylo možné spatřit dvě přiléhající vrstvy hereččiny existence – Julie Roberts v roli a jakési druhé Julie Roberts „per se“.Tomáš Svoboda se řadí do neformálnímu okruhu výtvarných umělců využívajících postupů a výrazových prostředků jiných disciplín. Pohybuje se na pomezí literatury, divadelní scénografie i filmu a nejdůsledněji je kombinuje v galerijních instalacích zaměřených na alternativní formy narace. Vždy se drží výrazové úspornosti a modelovosti, často pracuje s úsečnými, popisnými texty a jejich jednoduchou skladbou. Instalace doplňuje fragmenty trojrozměrných kulis
nebo architektonických konstrukcí odkazujících k efemérním stavbám ve filmových a televizních studiích.
Rovněž v prostorové instalaci Jedna vteřina života Julie Roberts bychom narazili na řadu výše jmenovaných prvků. Namísto narace je však hlavní pozornost upřena na specifické existenciální zdvojení herce. Navzdory provedené anatomické studii zůstávají „fiction“ a „non-fiction“ neoddělitelnými substancemi. Experiment – pokud to vůbec byl experiment – se nezdařil. Vědci by takové zjištění mohlo silně pošramotit sebevědomí a podlomit duševní rovnováhu. Pro umělce naopak může být poetickým potenciálem. Vyprázdněný prostor zaplňuje zkušeností odlišného prožívání obrazů, které plynuly a nyní neplynou, vyprávění, které je třeba jako puzzle sestavit kus po kuse z jednotlivých obrazů, a také času, který se začal rozpínat přes svoji původní nanicovatost.

Jiří Ptáček

Jdi zpět