Ondřej Basjuk / KULTOVNÍ VÝSTAVA

Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.

Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.

Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.

Ondřej Chrobák

Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:

- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,

- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,

- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,

- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.

Ondřej Basjuk / KULTOVNÍ VÝSTAVA

15.01.2014 - 05.03.2014

Fait Gallery PREVIEW, Dominikánské náměstí 10, Brno

Vernisáž: 14. 1. 2014 v 18.00

Kurátor: Martin Nytra

Basjukova hra s významy, charakterem zobrazení a formálními postupy vychází z vlastní praxe, ale i důkladného průzkumu a je výrazně ovlivněnaestetikou vycházející z ilustracídobrodružné literatury, chlapeckých románů a cestopisů, stejnětak i odkazem a tvaroslovím moderny a ranné avant-gardy, které jsou pro současnou uměleckou praxi, z mnohých důvodů, opět přitažlivé a aktuální. Tyto apropriace, ke kterým přistupuje vědomě a obezřetně, se mísí s reáliemi a sběratelskými předměty, často východoasijského a budhistického původu, čímž vytváří určitý estetický model, který evokuje oblasti esoteriky a okultismu a otevírá téma, pro novověkou západní společnost typické zaujatostiexotickými a tzv. primitivními kulturami, které zde reprezentují ideál úniku a nahlédnutí do přirozenosti věcí, tak i pouhou dobovou módu.Jak však samotný název výstavy, tak i tvorba Ondřeje Basjuka naznačuje, projekt romantického návratu nebo úniku je ideálem, jehož vnímání neustále osciluje mezi závažností, upřímnou potřebou, patosem, povrchností a jízlivou ironií, která se vysmívá své vlastní nesvobodě, boříc tak všechny mýty, které vzešly z touhy ducha. Může takésnadno vzniknout pouze grimasajako dobová tendence a přetvářka, což závisí na našem posuzování významu autonomie, vztahu k objektivitě, nebo definici pravé podstaty.

Jdi zpět