Pavla Sceranková & Dušan Zahoranský

Práce na budoucnosti

 
Výběr ze sbírky Fait Gallery

ECHO

 
Vladimír Kokolia

To nezbytné z Kokolii

 
Alena Kotzmannová & Q:

Poslední stopa / Vteřiny před…

 
Nika Kupyrova

No More Mr Nice Guy

 
Markéta Othová

1990–2018

 
Valentýna Janů

Salty Mascara

 
Jan Merta

Návrat

 
Radek Brousil a Peter Puklus

Stupid

 
Milan Grygar

SVĚTLO, ZVUK, POHYB

 
Svätopluk Mikyta

ORNAMENTIANA

 
Denisa Lehocká

Luno 550

 
Eva Rybářová

KURT HERMES

 
Christian Weidner a Lukas Kaufmann

ERASE/REWIND

 
Matěj Smetana

S LESKEM V OČÍCH

 
Václav Stratil

KRAJINY

 
Tomáš Bárta

VNĚJŠÍ NASTAVENÍ

 
Markéta Magidová

TERTIUM NON DATUR

 
Ondřej Kotrč

TOO LATE FOR DARKNESS

 
Kateřina Vincourová

"KDYKOLIV SI ŘEKNEŠ."

 
Jiří Franta & David Böhm

SLEPCŮV SEN

 
Ewa & Jacek Doroszenko

EXERCISES OF LISTENING

 
Jan Poupě

MNOŽINA POHLEDŮ

 
Peter Demek

STATUS

 
Josef Achrer

BACKSTORIES

 
Radek Brousil

STISK RUKOU

 
Katarína Hládeková a Jiří Kovanda

SIAMSKÝ STRÝC & MONTÁŽ

 
Jiří Valoch

SLOVA

 
František Skála

TRIBAL

 
Jiří Franta a Ondřej Homola

SLEPÝ MISTR A KULHAVÝ MNICH

 
Jednodenní výstavní projekt

PREVIEW REVIEW 2

 
Alžběta Bačíková a Martina Smutná

CARPE DIEM

 
Výběr ze sbírky Fait Gallery

FRAGMENTY MNOŽIN

 
Jednodenní výstavní projekt

PREVIEW REVIEW

 
Tomáš Absolon

MONET ON MY MIND

 
OKA MŽIK / Sběratelský cyklus významných privátních sbírek

Část druhá: FOR YOUR EYES ONLY / Sbírka Jiřího Valocha

 
Kamila Zemková

HLUCHÝ MÍSTA

 
Johana Pošová

MOKRÝ MOKRÝ

 
Ivan Pinkava

[ANTROPOLOGIE]

 
VÝBĚR ZE SBÍRKY FAIT GALLERY

PŘED PIKOLOU ZA PIKOLOU

 
Veronika Vlková & Jan Šrámek

ZDROJ

 
Jan Brož

SSSSSS

 
OKA MŽIK / Sběratelský cyklus významných privátních sbírek

Část první: Privátní sbírka z Brna

 
Alice Nikitinová

Nebylo by od věci

 
Ondřej Basjuk

KULTOVNÍ VÝSTAVA

 
Tomáš Bárta

THINGS YOU CAN´T DELETE

 
Výběr ze sbírky Fait Gallery

PRO MNOHÉ UŠI

 
Katarína Hládeková

ROZDĚLAT OHEŇ

 
Marek Meduna

MEZI ZLODĚJI PSŮ

 
Radim Langer

ÚDOLÍ MUCH

 
Výběr ze sbírky Fait Gallery zaměřený na autory střední generace

Slova mezi tvary / tvary mezi jmény

 
Lukas Thaler

THE PROPELLER

 
Krištof Kintera

Hollywoodoo!

 
Ondřej Homola

Aranž

 
Kamila Musilová

Pod dečkou s jemným vzorem

 
Výběr děl nejmladší generace umělců

Tetradekagon

 
Tomáš Bárta

SOFTCORE

 
Richard Stipl

POCIT KONCE

 
Lubomír Typlt

DALEKO NEUTEČOU

 
Kateřina Vincourová

ZAPOMENUTO V PAMĚTI

 
Výběr děl ze sbírky Fait Gallery za uplynulých 5 desetiletí

OPEN

 
Christian Weidner
/ Vincent Bauer
/ Cornelia Lein

HERE AND
SOMEWHERE
ELSE

 
Výběr ze sbírky FAIT GALLERY

Výběr ze sbírky

 
Alena Kotzmannová
/ Jan Šerých

Tisíci-
úhel-
ník



Pavla Sceranková & Dušan Zahoranský / Práce na budoucnosti

05.06.2019 - 17.08.2019

Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno

Vernisáž: 5. 6. 2019 v 19.00

Kurátor: Václav Janoščík

Architekt výstavy: David Fesl

 

Jakoby hlavní rozpor dneška nespočíval v samotných problémech, kterým čelíme, od klimatických změn až po návraty populismu a dezinterpretací. Možná, že tím nejdůležitějším úskalím dneška je naše neschopnost sdílet tyto problémy a obavy, ale s nimi také hodnoty, vize a řešení.

Přitom pro naše zapojení do světa, do jeho budování i strádání máme jméno — nejde o nic složitějšího než o práci. Tu nemusíme chápat jako zaměstnání, ale právě jako proces, ve kterém naše aktivity a představy získávají smysl a spoluutváří svět, ve kterém žijeme.

Také umění není pouze vytváření výstav a děl, ale snaží se vplést do naší sdílené imaginace, obohatit ji obrazy, vizemi i kritikou. V naší výstavě pro Fait Gallery se pokoušíme celý tento proces otevřít. Pozvat diváka blíž, na pódium, které ovládá prostor galerie a dává uměleckým instalacím společný rámec a kontext.

Platforma je uzpůsobená nejen samotnému umění, ale také pro vaši práci a odpočinek ve formě coworkingového místa a dvou vestavěných loungí, které doplňují židle z předchozích uměleckých projektů Pavly Scerankové. Pódium-stůl proto dává nejen význam jednotlivým instalacím, ale vybízí diváky, aby vstoupili do samotného procesu cyklu práce a odpočinku, který dává smysl nejen uměleckým dílům, ale našemu světu.

Pavla Sceranková se snaží o přiblížení se lidské situaci stlačené současnou kulturou práce. V sérii plastelínových figurek zpracovaných žáky základní umělecké školy (název Klára) nás nechává sledovat rozmělňování tvarů a mísení a slévání hmoty. Množství ohrožených zvířat se stává metaforou nejen současných environmentálních problémů, ale také společné a zužitkované práce, která se nutně zmnožuje, podléhá společenským očekáváním, a přesto může být sdílená, užitečná a může zprostředkovávat hodnoty, třeba i estetické.

Dílo Milada, opět nazvané podle osoby, která se propojuje s přemýšlením a prací na konkrétním projektu, má podobu napnutého elastického obleku a performance. Zve nás dovnitř flexibilního, podmanivého a podmaňujícího života na částečný úvazek, který nás obepíná stejně intimně jako funkční sportovní prádlo. Naopak projekt Miloš, postava zakořeněná do pódia galerie, se pokouší o hledání základu, ukotvení, snad i o návrat k uvažování o přírodě a odpovídajícímu rytmu, harmonii a zpomalení.

Naše přítomnost, ať již jde o společenský čas nebo o osobní zkušenost, jako by se odvíjela ve smyčkách, které výstavou proplétá instalace Ilja. Nejde jen o zavěšený stav, navrácení pracovní techniky do prostorů bývalé továrny, navázání na osnovu a práci, která byla přetržená. Jde také o cykličnost samotné práce, o koloběh splétání a párání, práce a odpočinku, tvoření a ničení.

Dušan Zahoranský zase do své práce vtahuje téma komunikace. V sérii falešných hovorů zapsaných na makety mobilních telefonů (Mária) naráží nejen na spektakulární přítomnost (online) komunikace v naší současnosti, ale i na izolovaný, soukromý, takřka absurdní rozměr instantní možnosti komunikovat.

Monumentální kruh (Libor), který obepíná celý most galerie, vtahuje do prostoru kancelářský nábytek a problém stereotypizace a komodifikace práce nebo také sémiokapitalismu. Totiž naše pracovní prostředí i nasazení často podléhá takovým fenoménům jako je open space, home office, zkrácené úvazky, ale také nutnost být kontinuálně dostupný na emailu, mobilu nebo sociálních sítích. Kapitalismus si tak nepřisvojuje pouze náš čas a práci, ale také vytváření významu a smyslu.

Zahoranský také kritizuje možnost univerzálního, nepříznakového či plně transparentního jazyka. V rámci série vybarvovaných rastrů digitálních znaků Mirek a Kateřina v prostoru otevírá kombinatoriku písma, komunikace i digitální kultury. V centrální instalaci Dušan zase symbolicky krade písmena „o“ z vlastní emailové komunikace.

Podobně pracuje i se sdílením filmů na populárním serveru uloz.to (série Artur). Z jednotlivých snímků vystřihl jednu minutu a soubory znovu uploadoval; nejen, aby pozměnil samotný film cirkulující mezi uživateli, ale aby dál pracoval se zcizeným časem. Ten jako by představoval negativ času práce a cirkulace, možnost skrýt se a (umělecky) pracovat mimo afektivní smyčky digitální komunikace a kapitalistického řádu.

 

Projekt se uskutečnil za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Statutárního města Brna.

                                                                              


Před pikolou za pikolou/ VÝBĚR ZE SBÍRKY FAIT GALLERY

-

PRODLOUŽENO DO 13. 11. 2014
 
Fait Gallery
Božetěchova 1 (vstup z ulice Metodějova), Brno
Vernisáž: 29/5/2014 v 19:00
Kurátoři: Denisa Kujelová & Martin Nytra
 
Obraz Posádka kapitána Franse Banninga Cocqa a Willema van Ruytenburcha Rembrandta Van Rijna z roku 1642 neboli Noční hlídka byl po většinu času své existence překryt tmavým lakem a proto působil mylným dojmem nočního výjevu. Atmosféra záhadného setkání postav v potemnělé krajině kulis připomínajících město byla navíc umocněna ztrátou dynamiky následkem oříznutí plátna z nešťastné iniciativy amsterodamských radních. Lak byl odstraněn až ve 40. letech. 20. století, čímž se výjev projasnil a spolu s kopií Geritta Ludense se ozřejmila podstata vyobrazené scény. 14. září 1975 obraz utrpěl několik řezných ran kuchyňským nožem. Muž v zajetí bludných představ perforoval plátno energickými výpady ve stylu Hanse Hartunga. Nebyl prvním ani posledním, kdo se jal toto dílo využít jako jeviště k veřejnému aktu odhalení se záměrem strhnout závoj společenské konvence.
 
Pro celou úvodní zápletku a pro interpretaci výstavy jsou důležité dva hlavní motivy: odkrývání vrstev a archeologický přístup ozřejmující příčiny našeho zkresleného vnímání a potřeba měnit stav věcí. Avšak proces demaskování sám vytváří významovou linku nového uchopení skutečnosti, je sám druhem narace, divadlem a mnohovrstevnatým schématem někdy absurdního charakteru. Rozruch, jenž způsobuje gesto revolty je druhem katarze tvůrčího ducha a přítomné skutečnosti. Je také událostí, která zakládá mýtus šířící se rituálně napříč různými směry. Událost jeviště formuje námět představení, jenž je přeformulováván následnými inscenacemi a interpretacemi.
 
Jeviště odlišuje děj na scéně od ostatního dění za jeho hranicemi, je prostorem, ve kterém se soustřeďuje pozornost a citlivost zúčastněných stran v rovině významově odlišné od záležitostí denní rutiny. Schopnost imaginace spadá do intimní zóny jak autora, tak diváka, kdežto jazyk a gesta a symboly spadají do společných rysů kulturní identity. Polarita způsobů vnímání se však střetává se zrychlující se frekvencí přijímaných podnětů nesnadno identifikovatelných kvalit, kterou je typická doba po nástupu volně dostupných technologií šířících materiál ztrácející část své funkce coby prostředek v dramaturgicky sevřeném představení. Specifičnost předmětu je nahrazena ambivalentní rozprostřenou figurou, rychle se proměňující tak jako i nezávaznost sdělení neutuchající konverzace. Hranice mezi jevištěm a hledištěm se prolínají s neurčitou časovostí v nekonečný happening. 
 
V těchto podmínkách je požadavek autonomie náročným úkolem, stejně jako schopnost udržet soustředěné a pevně sevřené konstelace významů a zobrazení. Kompozice fragmentů a forem, kulisy dne a noci, scenérie, figury, typy postav. Na jevišti se vrší hromady materiálu z depozitářů rekvizit, asambláže, stafáže, zhmotňují se zamýšlené a snad i nemyslitelné jazykové hry, duch se proměňuje v hmatatelný předmět, ohýbá se zavedený znak, odjímá se význam, přisuzuje se obsah, je předváděna grimasa i výstupy s vážným tónem a upřímnou důsledností. Je předváděno, co jest i co bylo. Vojenská posádka kapitána Franse Banninga Cocqa a Willema van Ruytenburcha se ocitá v zapeklité, přesto magické situaci, obklopena surrealismem a Dada v praxi. 
 
Hynek Alt & Aleksandra Vajd
Ondřej Basjuk
Josef Bolf
Vladimír Boudník
Milena Dopitová
Jiří Franta & David Böhm
Krištof Kintera
Vendula Knopová
Alena Kotzmannová
Marek Meduna
Jan Merta
Kamila Musilová
Petr Nikl
Ivan Pinkava
Adéla Sobotková
Adriena Šimotová
Jiří Thýn
Václav Tikal
Lenka Vítková

Jdi zpět