Před pikolou za pikolou/ VÝBĚR ZE SBÍRKY FAIT GALLERY

Druhá část přehledové prezentace sbírky Fait Gallery, která volně navazuje na předchozí výstavu, je v určitém ohledu jejím protikladem. Oproti předešlé části, jež primárně reprezentovala abstraktní umění druhé poloviny 20. století, především se zaměřením na geometrii a strukturu, českou modernu a její rezonance a patrné vlivy v současné české malbě, se pozornost výstavy přesouvá k umění, které více akcentuje zobrazení reálného světa.

V protikladu k autorům tvořícím v intencích geometrické abstrakce, kteří předkládají univerzálnější obsahy, se dostáváme k umění, jež čerpá inspiraci z reality, více či méně explicitně ji ztvárňuje, a zároveň staví do popředí zájem o lidskou figuru a její vyobrazení.

Právě zájem o lidské tělo či tělesnost, objevující se přímo nebo přeneseně skrze fragmenty či nástroje a situace, jež jsou s ní nedílně spjaté, tvoří určitý rámec výstavy. Ve výstavě se tudíž objevuje řada děl reflektujících například téma sportu, zároveň však v rámci zájmu o člověka vyvěrá i jistý existenciálně dekadentní rozměr či aspekt humoru.

Chronologicky se nezávazně přesouváme k dílům, která vznikla převážně po roce 2000, což se projevuje i v širším zastoupení média instalace, jejímž příkladem může být rozměrné dílo Hluboko v nepřátelském území umělecké skupiny Rafani, patřící k nejrozsáhlejším realizacím této skupiny. Instalace vyplňuje nepřehlédnutelnou část výstavy, a jak již bylo zmíněno, komentuje skrze vztah výtvarného umění a sportovní symboliky složitější psychologickou situaci. S ohledem na množství zastoupených autorů je ovšem nemožné věnovat pozornost všem jednotlivostem a ponecháme na divákovi, aby si našel své vlastní souvislosti či oblíbená díla.

Výstava má předem nastíněný selektivní rámec, neklade si ovšem ambice předkládat jednoznačnou zprávu o konkrétní problematice či tématu, což je vzhledem k její povaze pochopitelné. Snaží se však přiblížit výdobytky extenzivní sběratelské činnosti Fait Gallery a Igora Faita za posledních 15 let, představit řadu kvalitních děl českých i zahraničních umělců, nechat je vyznít v jejich individualitě, a zároveň představit okruh, v němž tyto individuality koexistují a navzájem se podporují v rámci kompaktního celku.

Zastoupené autorky / zastoupení autoři:

Vasil Artamonov & Alexej Klyuykov, Alžběta Bačíková, Ondřej Basjuk, Nina Beier, Marie Blabolilová, Josef Bolf, Radek Brousil, Jan Brož, Michel Comte, Milena Dopitová, Markéta Filipová, Jiří Franta & David Böhm, Jan Gemrot, Martin Gerboc, Michal Gogora, Damien Hirst, Katarína Hládeková & Ondřej Homola, Katarína Hládeková & Jiří Kovanda, Jakub Hošek, František Hudeček, Matyáš Chochola, Krištof Kintera, Eva Kmentová, Vendula Knopová, Vladimír Kokolia, Jiří Kolář, Eva Koťátková, Ondřej Kotrč, Alena Kotzmannová, Denisa Krausová, Nika Kupyrova, Alicja Kwade, Martin Lukáč, Kamila Maliňáková, Pavla Malinová, Pavel Matyska, Marek Meduna, Jan Merta, Svätopluk Mikyta, Kamila Musilová, Jan Nálevka & Václav Stratil, Pavla Naďová, Petr Nikl, Michal Pěchouček, Ivan Pinkava, Jan Poupě, Skupina Rafani, Tomáš Roubal, Lucia Sceranková, Pavla Sceranková, František Skála, Matěj Smetana, Václav Stratil, Tomáš Svoboda, Robert Šalanda, Adriena Šimotová, Jiří Topínka, Lubomír Typlt, unconductive trash, Kateřina Vincourová, Lenka Vítková

Výstava Výběr ze sbírky Fait Gallery II je prodejní a je poslední výstavou Fait Gallery ve stávajícím prostoru na adrese Ve Vaňkovce 2.

Před pikolou za pikolou/ VÝBĚR ZE SBÍRKY FAIT GALLERY

31.05.2014 - 13.11.2014

Fait Gallery, Božetěchova 1, Brno

Vernisáž: 29. 5. 2014 v 19.00

Kurátoři: Denisa Kujelová & Martin Nytra

Obraz Posádka kapitána Franse Banninga Cocqa a Willema van Ruytenburcha Rembrandta Van Rijna z roku 1642 neboli Noční hlídka byl po většinu času své existence překryt tmavým lakem a proto působil mylným dojmem nočního výjevu. Atmosféra záhadného setkání postav v potemnělé krajině kulis připomínajících město byla navíc umocněna ztrátou dynamiky následkem oříznutí plátna z nešťastné iniciativy amsterodamských radních. Lak byl odstraněn až ve 40. letech. 20. století, čímž se výjev projasnil a spolu s kopií Geritta Ludense se ozřejmila podstata vyobrazené scény. 14. září 1975 obraz utrpěl několik řezných ran kuchyňským nožem. Muž v zajetí bludných představ perforoval plátno energickými výpady ve stylu Hanse Hartunga. Nebyl prvním ani posledním, kdo se jal toto dílo využít jako jeviště k veřejnému aktu odhalení se záměrem strhnout závoj společenské konvence.

Pro celou úvodní zápletku a pro interpretaci výstavy jsou důležité dva hlavní motivy: odkrývání vrstev a archeologický přístup ozřejmující příčiny našeho zkresleného vnímání a potřeba měnit stav věcí. Avšak proces demaskování sám vytváří významovou linku nového uchopení skutečnosti, je sám druhem narace, divadlem a mnohovrstevnatým schématem někdy absurdního charakteru. Rozruch, jenž způsobuje gesto revolty je druhem katarze tvůrčího ducha a přítomné skutečnosti. Je také událostí, která zakládá mýtus šířící se rituálně napříč různými směry. Událost jeviště formuje námět představení, jenž je přeformulováván následnými inscenacemi a interpretacemi.

Jeviště odlišuje děj na scéně od ostatního dění za jeho hranicemi, je prostorem, ve kterém se soustřeďuje pozornost a citlivost zúčastněných stran v rovině významově odlišné od záležitostí denní rutiny. Schopnost imaginace spadá do intimní zóny jak autora, tak diváka, kdežto jazyk a gesta a symboly spadají do společných rysů kulturní identity. Polarita způsobů vnímání se však střetává se zrychlující se frekvencí přijímaných podnětů nesnadno identifikovatelných kvalit, kterou je typická doba po nástupu volně dostupných technologií šířících materiál ztrácející část své funkce coby prostředek v dramaturgicky sevřeném představení. Specifičnost předmětu je nahrazena ambivalentní rozprostřenou figurou, rychle se proměňující tak jako i nezávaznost sdělení neutuchající konverzace. Hranice mezi jevištěm a hledištěm se prolínají s neurčitou časovostí v nekonečný happening.

V těchto podmínkách je požadavek autonomie náročným úkolem, stejně jako schopnost udržet soustředěné a pevně sevřené konstelace významů a zobrazení. Kompozice fragmentů a forem, kulisy dne a noci, scenérie, figury, typy postav. Na jevišti se vrší hromady materiálu z depozitářů rekvizit, asambláže, stafáže, zhmotňují se zamýšlené a snad i nemyslitelné jazykové hry, duch se proměňuje v hmatatelný předmět, ohýbá se zavedený znak, odjímá se význam, přisuzuje se obsah, je předváděna grimasa i výstupy s vážným tónem a upřímnou důsledností. Je předváděno, co jest i co bylo. Vojenská posádka kapitána Franse Banninga Cocqa a Willema van Ruytenburcha se ocitá v zapeklité, přesto magické situaci, obklopena surrealismem a Dada v praxi.

Hynek Alt & Aleksandra Vajd
Ondřej Basjuk
Josef Bolf
Vladimír Boudník
Milena Dopitová
Jiří Franta & David Böhm
Krištof Kintera
Vendula Knopová
Alena Kotzmannová
Marek Meduna
Jan Merta
Kamila Musilová
Petr Nikl
Ivan Pinkava
Adéla Sobotková
Adriena Šimotová
Jiří Thýn
Václav Tikal
Lenka Vítková

Jdi zpět