26.03.2025 - 26.07.2025
Fait Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátor: Ondřej Chrobák
Vernisáž: 26. 3. 2025 v 19:00
Výstava je sumářem posledních patnácti let tvorby brněnského malíře Petra Kvíčaly. Autor se vrací do postindustriálního prostředí galerie, kde již v roce 2008 prezentoval retrospekci svých prvních dvou dekád umělecké práce. V imaginárním součtu obou výstav se dostáváme na úctyhodnou časovou sekvenci více jak pětatřiceti let, po níž se kontinuálně odehrávají deklarované „výzkumy“ na poli ornamentu. Petr Kvíčala se na přelomu osmdesátých a devadesátých let prosadil originální syntézou jazyka geometrie a postmoderní lekce. Tak tehdy přistoupil k obhajobě ornamentu coby současně problému matematického řádu či estetickému fenoménu pokleslé pověsti. Ornament se v jeho podání dočkal rehabilitace a červená vlnovka se navíc stala Kvíčalovou signature.
Ornamenty, vedle vlnovky nejčastěji ve tvaru cimbuří nebo zig-zag, i nadále prorůstají Kvíčalovými obrazy jako mycelium, někdy skrytě, jindy signálně. Tato polarita je v období mapovaném současnou výstavou asi výraznější než v předcházejících etapách jeho tvorby. Na jednu stranu patří obrazy konstruované jemnou ornamentální sítí, jakoby „vyšívané“, z nichž vyskakují geometrická tělesa delikátní barevnosti. Na straně druhé robustní, až rustikální ornamenty jako výsledek gestického tahu širokým štětcem. Dichotomie mezi ztišenou monochromií a festivalovou barevností nachází v posledních letech zázemí v umělcově životní praxi nesymetricky rozdělené mezi město a venkovskou samotu. Znovu objevená blízkost přírody vrací do Kvíčalovy aktuální situace reminiscence a reaktualizace jeho vlastních uměleckých objevů učiněných před více jak třemi dekádami. Znovu se paralelně k malbě dostává ke slovu práce se dřevem. Velkoformátové dřevné objekty je třeba chápat primárně jako extenzi Kvíčalovy malby do třetí dimenze, nabízející divákovi mimo jiné imerzivní prožitek vstupu do „vnitřku“ obrazu.
Kvíčala stále pracuje v otevřených cyklech, ve kterých zkoumá, ověřuje i exploatuje své umělecké objevy. Výstava koncipovaná na míru pro unikátní prostor Fait Gallery je pro veřejnost i pro samotného umělce příležitostí otestovat výsledky této práce. Jako speciální „hostku“ přizval Petr Kvíčala na svoji výstavu umělkyni Karímu Al-Mukhtarovou. Intuitivně cítí volnou spřízněnost s výsledky její tvorby, které mu asociují senzitivitu blízkou pracím Evy Kmentové. Jestliže Kvíčalův konstrukční princip obrazů byl již v počátcích pojmenován „geometrie od ruky“, tak pro Karímu Al-Mukhtarovou je analogicky důležitá rukodělnost. Primárně náročná práce s výšivkou, kdy jehla s bavlnkou penetrují neprostupné materiály, jakými jsou sklo nebo dřevěné trámy. Skrytá geometrie, reprezentovaná tušenou ortogonální strukturou, která je z principu nevyhnutelně přítomná i u tak intimní ruční práce, jakou je obsedantní vyšívání, se snad až nepřekvapivě potkává se základním principem Kvíčalovy tvorby, kterým je zájem o přírodní řád a jeho rozrušení.
Ondřej Chrobák
Petr Kvíčala vytvořil v Brně několik realizací ve veřejném prostoru, které si můžete jít prohlédnout:
- monumentální malbu na skleněné fasádě hotelu Passage (2019), Lidická 23,
- fasádu s figurativními kresbami na novém kostele Blahoslavené Marie Restituty (2019), Nezvalova 13,
- plastiku Zig Zag 3, 2 (2014), vedle budovy Moravské galerie v Brně, Husova 18,
- malbu ve Slavnostním sále, terazzovou podlahu a malbu na klenbách v divadle Reduta (2005), Zelný trh 313.
-
Fait Gallery, Božetěchova 1, Brno
Vernisáž: 22. 2. 2012 v 19.00
Kurátorka: Denisa Kujelová
Sbírka Fait Gallery se širšímu publiku poprvé představí výběrem z děl předních představitelů československé předválečné a meziválečné avantgardy. Vybraná díla Antonína Procházky, Emila Filly, Františka Foltýna, Josefa Čapka a dalších jsou v rámci nástinu profilace sbírky a jejího propojení s kolekcí současného umění prezentovaném ve Fait Gallery Preview doplněna o grafické práce etablovaných autorů z druhé poloviny 20. století - Aleny Kučerové, Milana Grygara a Jana Kubíčka.
Výstavě dominují díla Antonína Procházky, která odráží autorovo několikaleté úsilí o ovládnutí všeobecné platnosti díla za pomoci geometrie a inspirací uměním starověkých kultur. Skrze tendence blízké neortodoxním kubistům Metzingera a Gleizese a Delaunayovu orfismu Procházka překročil kubismus postupnou redukcí tvaru a naprosto osobitou stylizací, plnou výrazně barevných, zakřivených tvarů a točitých volut. Jeho malba postupně nabírala na objemech a plasticitě, umocňované používání neobvyklých materií. V letech 1925-1926 Procházka dospěl k novoklasicismu ovlivněnému figurálním umění archaického Řecka, starého Říma, helénistického Egypta a Indie.
Převážně kubistická malířská díla doplňuje bronzový odlitek slavné plastiky Úzkost (1911) od Otto Gutfreunda. Plastika je obecně chápána jako první socha nejen českého, ale rovněž světového kubismu. Odezvy českého kuboexpresionismu jsou zřetelné i na plátně Františka Foltýna (Na stavbě, 1924), ve kterém vrcholil jeho bytostný zájem o figuru v příznačných ostře lomených tvarech a robustním výrazu. Důraz na sociální téma a na zjednodušené, věcné zobrazení kulminoval v roce vzniku obrazu, kdy se Foltýn stěhoval do Paříže a tam se pod silným vlivem okolí, mimo jiné i Františka Kupky, začínal věnovat výhradně abstraktnímu umění.
Pociťovaná potřeba reagovat na vzrůstající nebezpečí nacismu ve třicátých letech je zřejmá na díle Josefa Čapka. Námět války je v této době středem malířského zájmu také pro Emila Fillu. Protože Filla i Čapek byli zatčeni gestapem již první den války a uvězněni v koncentračním táboře, byla Fillova díla z let 1938–1939, vesměs z okruhu Bojů a zápasů a duelů Héraklových, vystavena poprvé v roce 1945 v pražském Mánesu. Bohatou sochařskou produkci Emila Filly zastupuje na výstavě Hlava ženy, která je záměrně konfrontována surrealistickou plastikou Dívka s děckem od Vincence Makovského z roku 1933.
Z kubismu původně vycházel také Milan Grygar, poválečný žák Emila Filly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V expozici je představen souborem akustických kreseb Antifon, které jsou svébytnou realizací vizuálního přepisu zvukových událostí. Fenoménu zvuku se Grygar věnuje od roku 1963. Grafička Alena Kučerová zase od roku 1963 užívá ve svých pracích perforování a od roku 1965 vystavuje vedle grafických listů rovněž použité matrice jako svébytná umělecká díla. V sedmdesátých letech vystřídala výjevy zcela běžných lidských situací žánrová témata a v jejích grafikách se objevil motiv zvířat. V letech osmdesátých figuraci zcela nahradila krajinářskými motivy. Jako krajinář naopak začínal Jan Kubíček, jenž přes ojedinělou formu lettrismu dospěl přísným rozborem řádu a bádáním v oblasti formy až ke zcela autonomní racionalistické geometrii.