Jan Poupě / Množina pohledů

Události, které jsou přítomny v malířských kompozicích Tomáše Bárty, se odehrávají mezi dvěma prostory a příčkou mezi nimi. Tyto obrazy nutně spouštějí „zpětný chod“ historií evropské malby až kamsi k úvahám o konstrukci obrazového prostoru Leona Battisty Albertiho, které vtělil do svého klíčového spisu De pictura (1435). Namísto renesanční přehlednosti nám ale Bárta nabízí víceznačné prostorové vztahy a přízračnou iluzi objektů, které jeho obrazy obývají. Jako kdyby architektura plodila své vlastní duchy.

Jan Poupě / Množina pohledů

09.12.2015 - 21.01.2016

Fait Gallery PREVIEW, Dominikánské nám. 10, Brno

Vernisáž: 8. 12. 2015 v 18.00

Kurátor: Jozef Mrva

„Když nakreslíte diagram, půdorys domu, územní plán nějakého místa nebo topografickou mapu, tak nakreslíte ‚logický dvojdimenzionální obraz‘. ‚Logický obraz‘ se liší od přirozeného, realistického obrazu tím, že se zřídkakdy podobá své předloze. Je to dvojdimenzionální analogie, metafora – A je Z.“

Výše uvedený výrok Roberta Smithsona můžeme zahrnout do množiny pohledů, kterou lze interpretovat dílo Jana Poupěte. Jan Poupě vytváří imaginární architektonické návrhy, které buď vyvstávají z vakua, vznášejí se v nicotě monochromního pozadí, anebo reagují na virtuální zvlněný povrch pod nimi. Jeho rozměrná plátna si zahrávají s reprezentativností tohoto typu logického obrazu, ale neodkazují k žádnému konkrétnímu místu. Jsou to plány, které popírají svoji vlastní utilitárnost, vznikají samy pro sebe, jsou plány pro plány. Plán se stává médiem – ve své tautologii je dohnán, narýsován a radikálně dodržen až do samotného konce. Tyto návrhy pak Poupě neustále variuje, každý další obraz odkazuje k předchozímu ve snaze jej překonat. Ale výsledkem není lineární vývoj k nejlepšímu možnému výsledku, k apokalyptickému ideálu. Jeho tvůrčí proces není dílem inženýra pracujícího se zadáním, ale umělce, který jej deteritorializuje. Vytváří si množinu možností. S každým dalším obrazem se tato množina rozšiřuje o další a další přístupy, mutace a pohledy.

Samotnou množinu pohledů lze vnímat dvěma způsoby: Jednak jako všechny myslitelné polohy diváka při pohledu na obraz, při obcházení jeho záludně konstruovaných maleb, tedy fyzický akt pozorování spojený s pohybem našich těl v prostoru za účelem získání ideálního zorného pole. Tento divácký pohled Poupě rád využívá v obrazech, které perspektivně ubíhají mimo svoji vlastní plochu, což pozorovatele zneklidňuje a nutí ho podvědomě jít za tímto zmizelým bodem. Anebo může být množina pohledů metaforickým pohybem mysli po obrazu, klouzáním po jeho povrchu a pod ním, hledáním interpretačních klíčů a domýšlením překrytých částí. Je to pohyb představivosti, niterná touha převést Poupěho obrazy do Google Street View a vidět všechna zákoutí z úrovně pomyslného chodce. Obě tyto množiny můžou pokračovat do nekonečna a stávají se paralelní k sobě navzájem, v jejich spojování a kombinování se rodí divácké dobrodružství, které stojí za to zakusit.

Jozef Mrva, kurátor

Jdi zpět