06.05.2024
Fait Gallery MEM, Ve Vaňkovce 2, Brno
Kurátor: Jiří Ptáček
Vernisáž: 22. 5. 2024 v 19:00
Události, které jsou přítomny v malířských kompozicích Tomáše Bárty, se odehrávají mezi dvěma prostory a příčkou mezi nimi. Tyto obrazy nutně spouštějí „zpětný chod“ historií evropské malby až kamsi k úvahám o konstrukci obrazového prostoru Leona Battisty Albertiho, které vtělil do svého klíčového spisu De pictura (1435). Namísto renesanční přehlednosti nám ale Bárta nabízí víceznačné prostorové vztahy a přízračnou iluzi objektů, které jeho obrazy obývají. Jako kdyby architektura plodila své vlastní duchy.
-
Fait Gallery, Božetěchova 1, Brno
Vernisáž: 21. 11. 2013 v 19.00
Kurátoři: Denisa Kujelová & Martin Nytra
Tentokrát není výběr ze sbírky vymezen generačně, ale tématickým propojením vybraných prací napříč generační škálou umělců zastoupených ve sbírce, s cílem nalézt příznačné rysy jejich tvorby a zasadit je do kontextu vývoje moderního umění a jeho rezonancím v současnosti. Ústředními motivy jsou tón a linie, ikon a znak, vzájemné korelace a kontrasty mezi jednotlivými díly, a to jak paradigmatické, tak syntagmatické. Název výstavy „Pro mnohé uši“, vzhledem k paralele postavení současného umění, přímo odkazuje na stejnojměnnou stať ze souboru teoretických spisů Moderní výtvarný výraz, v nemž Josef Čapek obhajuje charakter moderního umění v soudobém kontextu apelací na nepředpojatost diváka a jeho schopnost bystrého a syntetického vjemu.
Konfrontoce autorů několika generací předkládá možnost revidovat zavedené kategorie a pojmosloví historií prověřené praxe. Postoje jednotlivých autorů se v mnoha rovinách rozcházejí, ale propojuje je linie abstrakce, konceptuální zpřesňování myšlenky díla a uvážená práce s výrazovými prostředky. Mysl přesně formulující ideu díla a kontrola všech aspektů umělecké tvorby. Přestože přítomné práce deklarují svým intelektuálním přesahem svou racionalitu, můžeme konstatovat, že se všechna tato díla vyznačují velkou mírou citlivosti. I přes všechen hluk je možné odhalit, že důležitým motivem výstavy je ticho. Ticho jako cíl, nebo počátek, či jako počátek konce. Je tedy lepší mluvit o intelektu, který má schopnost vnímat oblasti poznání, které řeč obtížně překládá ve strukturované a významově jednoznačné sdělení. Vztahy mezi díly jsou předjímány s ohledem na relativní hranice vymezujících pojmů i samotných entit uměleckého díla a jeho diváka. Přítomné práce také vědomě pracují s časem, který se v tomto případě rozpadá a stává se obecným a abstraktním pojmem, nebo nás součinností vizuálních a zvukových podnětů ujišťují o jeho přítomnosti a plynutí. Entuziasmus forem projektujících vizi budoucnosti se prolíná s melancholicky laděnou retrospektivou.
Název výstavy je tedy nabízen jako určitá metafora percepce uměleckého díla, neoddělitelně spjaté s kontextem a vlastní zkušeností diváka, jako mnohovrstevnatého procesu, při němž se utváří smysl moderního umění.
Václav Boštík & Josef Čapek & František Foltýn & Otto Gutfreund & Milan Grygar & Katarína Hládeková & Ondřej Homola & Vladimír Houdek & Jiří Kolář & Stanislav Kolíbal & Jan Kubíček & Alena Kučerová & Radim Labuda & Tomáš Vaněk & Michal Pěchouček & Antonín Procházka & Pavla Sceranková & Jan Šerých & Josef Šíma & Jiří Thýn & Jan Šrámek & Veronika Vlková